nosti (Andrews 169 č. 38). Podobně také vypravováno u Basků (*Vinson 102 = Sébillot Folklore de France III., 433).

V bretónske pověsti, jejíž lidový původ se pokládá za nejistý, odkládají milenci před tancem na velký dolmen květiny a klasy, zů-stanou-li svěží až do rozchodu, zůstali si věrní.

Ve východní Indii u jistého kmene v kraji Bengálském pěstuje se na dvoře každého domu zvláštní rostlina Euphorbia indica, považovaná za sídlo boha Sivy a příznak manželské věrnosti; vadnou-li její listy, vede se špatně jedné z domácích žen. (Hartland II., 25—26).

V dolnobretonské pověsti velice podivné (Luzel Contes I., 293) žena zakletá v divokou svini porodila po třikráte po třech dětech a po každé spatřil její muž před tím tři krásné květiny, které jak rozkvétaly, tak stejně ztrácely listy1). Jiná jest německá povídka ("Colshorn 17 č. 4 = Harten-Henniger I., 81), ve které květiny zčernaly, když dvě děvčata pohádavše se šla spät, a nabyly původní své barvy, když dívky mnoho slz na ně vyplakaly. Dívky dostaly tyto květiny, jedna bílou, druhá modrou od jakési stařeny v lese za to, že ji pohostily svými jahodami.

Nenáleží sem vlastně pověst o ženě, kterak zůstala bezdětnou použivší různých kouzel a čar, kterouž rozebral Joh. Bolte (Euphorion IV., 323—333). Sbásnili ji podle švédské verse dva německorakouští básníci Franki a Lenau, a známo jest několik dánských, švédských a norvéž-ských versí, které ve svém pojednání sestavil znamenitý německý učenec. Hříšnice zapuzena od muže, odpuštěno bude jí, až z podlahy neb odjinud v pokoji vykvetou růže neb lilie; v norvéžských versích tráva a květiny v starém střevíci aneb lilie na komíně (1. c. 327, 329); v švédské versi (Zs. d. Ver. f. VKunde X., 197) tří stromky prorostou kamen-jiým stolem, v dánských versích růže z kamenného stolu v zahradě (Grundtvig-Strodtmann 263, 270; Stroebe I., 114 č. 23; Melusine IX, 184).

V, jiných versích této látky, také v české pověsti zpracované r. 1842 (Tille, C. poh. do r. 1848 str. 53) byla žena za tento hřích jinak potrestána [srv.: Bolte 1. c. 331 sl., Melusine IX., 61 sl., Живое слово I., 1899, str. 47, 231, srv. Яворскш „Нерожденныя д-Ьти" a téhož pojednání Духовный стихъ о грЪшной дЪвЬ (Изборникъ KieBciciň str. 237, zvláště str. 343 sl.)]

Ani předem uvedené verse nenáleží vlastně do okruhu látek námi lu rozebraných, a chybně je sem zařazuje Adam Fischer (Lud XVI., 34), neboť růže a j. nebyly v nich jako suchý proutek a p. vsazeny, než přímo vyrostly tu z kamene a j.2)

V jiném kruhu legend a pověstí jest zelenající se suchý strom důkazem jistého zázraku: tak v běloruské legendě ze Smolenské gub. (Добровольсгай L, 244 č. 27 = Dähnhardt П., 3) nechce věřiti Marie, že Ježíš vstal z mrtvých a popatřivši na suchý dub před oknem zvolala: „Zazelená-li se