Palatin zarazil se, zazelenal a rozrostl v strom podle pověsti zbásněné v starorímske poesii (ib. XIX., 336 č. 3).

Podle arabské legendy usedla Maria přemožena bolestmi pod uschlý datlovník, jak bylo božské děcko zrozeno, zazurčel pramen, aby mohla v něm Maria sebe a děcko umyti, a ozval se hlas: „Zatřes, zralé datle tobě spadnou" (Dähnhardt, Natursagen II., 9 viz nahoře str. 38—9). V anglické legendě byla stáj, ve které zrozen Ježíš, vystlána kapradím a rostlinou zvanou „žlutý svízel" (our lady's bedstrawj, když poprvé vykřiklo děcko, vyhnal svízel kvítky, ale kapradí neprokázalo úcty, takže od té doby kapradí více nevyráží květu, ale svízel dostal dlouhé větévky plné zlatých kvítků (ib. 18). Znamená to lat. galium a serpillum, též hypericum (ib. 19), a tak podobná jsou jména srbskochrvatská gospin cvit, gospina ručica, gospina tráva, gospino zelje za hypericum a gospina stelja jak něm. Unser Frauen Bettstroh za galium velům (Sulek Jugo-slav. imenik bilja 96) není-li to uděláno dle německého názvu (srv. Akad. Rječnik hrvat. ili srp. jez. III., 299). Srov. ještě Zs. d. Ver. f. VKunde XXIV. 7. Na Maltě vypravují se legendy, ve kterých suchá trnka, též jiná křovitá rostlina, rozkvetla, když Maria vyvěsila na ni promočené plenky, červené růže vykvetly na místech, jichž se plenky dotkly, bílé na suchých místech (Dähnhardt II., 27). Této rostliny užíváno v milostných čarách v Německu v Braniborsku (Engelien-Lahn 235), ve Slezsku (Drechsler, Sitte u. Brauch L, 145).

Zvláštní jest podání bosenské (Бос. Вила VII., 892 str. 140): na onom světě jest velký strom, a na něm tolik lístků, kolik jest na zemi lidí, a každý ten lístek znamená vejce ... čí lístek odpadne, ten umře. Snad to souvisí s germánskou bájí o stromu světa Yggdrasillu. Mann-hardt (Wald- und Feldkulte 51 sl.) spojuje jej s „várdträdem", ochranným, stromem každé rodiny a každého dvorce. Vyčítá také svatební zvyk porůznu rozšířený, že před snoubenci se nesou stromky (jedle a j.) ozdobené hořícími svíčkami (str. 46). Souvisí to nepochybně s různými bájemi o stromu dětí, zrození (srv. Archiv f. Religionswissenschaft XV. 504 sl.). „.

V severních Cechách vypravováno, že dívka chtěla vystavěti kostel na lněném poli a trvala na tom svém bohumilém přání přes odpor bratrův; prosila jen boha, aby schválil její úmysl tím, že dá lnu přes noc roz-kvésti. A tak se stalo. (Deutsche VK. östl. Böhmen II, 120 č. 17.)

V německé pověsti (Kurt Gress Holzlandsagen 122—124) prohlásil bohatý sedlák, že svolí ke sňatku svého syna jen, když na hrušce, pod kterouž překvapil milence, porostou místo hrušek růže. Z jara skutečně růže rozkvetly na hrušce.

Taková myšlenka došla výrazu také v moravské písni od Příbora (Sušil 210 č. 218): A v tej našej zahradecce stojí sucha jedla. Nebudeš ty, děvče, moja, ež se rozzeleňá; a jiná „podívaj sa, má milá, tam na tu suchú plánku. Jesli se rozzeleňá, teprvem si tebe vezmu. . . Už sem já se dívala včera, ba i dneska. Ja už se tam zelená ve vršku halúzka (ib. 264 č. 321, pod. 377). Srv. Erben 210 č. 357. Řadu podobných písní polských sestavil Ad. Fischer (Lud XV., 207 sl.), kde jest tento motiv dokonaleji propracován, zvláště píseň ze Sandoměřska (Kolberg Lud L, 136 č. 165;, ve které dívka pečlivě zalévá topol, až konečně