se zazelenal, a tak milý přijíždí. Jsou i jiné jako ib. 144 č. 175, ve které-líska uschlá odpovídá dívce, že se více nezazelená, třeba by ji koupala.. Ad. Fischer uvedl (ib. 206 sl.) německý podobný verš. Reprodukoval ještě finskou povídku (str. 209), jak dívka zalévala suchý proutek, který jí dal loučící se milenec, až do roka se zazelenal a rozkvetl červenými květy, a také brzy se vrátil milenec. Podobně v běloruských písních, na př. z Minské gub. (Розенфельдъ 81 č. 44) dívka praví hochovi „kéž by ses oženil, až by se rozvil suchý dub", a hoch dívce „kéž by ses vyvdala, až by na mlýnském kameni vzešla pšenice".

V slovenské písni z Uher (Kollár, Zpievanky I., 193 č. 19) a podobně z Moravy (Sušil 353 č. 49) srovnává se zničené štěstí milostné s polámanou lavicí, na které milenci sedávali, píseň končí přáním, „ty naše lavečko, zrostni sa mi ešče! starodávný galán navrať sa mi ešče." Srv. Zs. d. Ver. f. VKunde XX., 71, kde poukázáno na německou píseň XVI. stol., ve které zničená láska se srovnává s rozbitým kolem mlýnským.

V poesii lidové, zvláště slovanské, projevuje se tu více oblíbený paralelism mezi člověkem a rostlinou, tak příznačný pro lidovou píseň. Srv. na př. motiv: Hoj tam v sadu tráva zeleňoučká, s hodným mužem žena mladičká. Hoj tam v sadu tráva vysýchá, za nehodným mužem žena propadá. (Чубинскш III, 234 č. 470). Srv. Этнограф. Обозр. XXXVIII, 81 sl. a doklady snesené od J. Gebauera v L. Filolog. I, 103 sl.

Některé rostliny mají zvláštní význam v pověrách lidových. V Cechách a na Slovensku zavěšují na sv. Jana Křtitele netřesk po domech г každý člen rodiny zastrčí po proutku do trámu nad stolem: čí netřesk roste a se rozvíjí, bude dlouho živ; komu však uschne, umře do roka. (Pr. Sobotka,^ Rostlinstvo 321, Adámek Lid na Hlinecku 327). V jihovýchodních Cechách dává se ve světnici za trám „svatojanské zelí"; čí proutek nejlíp roste, bude nejzdravější, čí uschne, umře (Charvát, Z českého jihu 99). Totéž činí mladí manželé a také jiní v Olden-bursku (Strackerjan2 I., 32 č. 18; 105 č. 120) v den svatební nebo brzy potom ukryjí netřesk nade dveřmi, oknem nebo na půdě; čí dříve uschne, dříve zemře (Srv. Wuttke3 103 § 132). Podobně pověsí francouzský námořník odcházeje na cesty stonek netřesku hlavami dolů na stropní trámy, pučí-li a rozkvete-li, jest to dobré znamení, usýchaje oznamuje jeho smrt (Sébillot, Folklore de France III. 507).

Také zastrkáváno místy na severovýchodní Moravě do stropu tolik lodyh tučného muže (rozchodníčku), kolik lidí jest v domě. Komu roste vzhůru, bude živ; komu roste dolů neb uschne, toho roku umře. Svobodná chasa zastrkávala jej za obrázky, a hádala podle toho, kdo se z ní ožení nebo vdá (Bartoš, Morav, lid 307). Tento obyčej jest zvláště v Německu rozšířen, zastrkávaný v noci svatojanské za trám dvě větvičky rozchodníka, a rostly-Ii k sobě, hádalo se, že se párek sejde, a čí uschne, ten zemře (Wuttke3 234; §335: E. John, Aberglaube sächs. Erzgebirge 117; Hoffmann-Krayer, Feste u. Bräuche 163; Zs. d. V. f. VKunde XXIII., 280; Mitteil. Schles. VK. II, seš. 4, str. 53. Drechsler, Sitte u. Brauch. I., 144).

V Dánsku znamenalo dlouhý život, když bylina sv. Jana rostla, vzhůru na střechu, nemoc a smrt, rostla-li dolů (Hartland II., 50)-