Místy ve Francii dívka nemohouc se rozhodnouti, strčí dvě chrpy každou zvlášť do obálek a napíše na každou jméno ženichovo; po třech dnech je otevře a chrpa méně uschlá nese jméno nastávajícího manžela (Sébillot, Folklore de France III., 504), po případě dle toho, čí květina znovu pučí nebo rozkvete, soudí, kdo nejvíce miluje (ib. 506 st.). Na sklonku XVII. stol. zapsán podobný kouzelný prostředek, jen že místo chrp zvoleny bodláky a ty pak opatřeny jmény několika mladíků dány pod záhlaví do postele; který z nich do rána rozkvete, bude vyvolený (Liebrecht, Gervasius 223 č. 46). Podobně v Anglii (Hartland II., 26). Podobné čarování rozšířeno jest také u Reků (Zs. d. Ver. f. VKunde II., 401): bodlák trochu připálen dán na noční rosu, rozkvete-li v noci, bude dívka do roka nevěstou.
Jinak v sev.-východním Srbsku, zvláště u Rumunů vynášejí dívky v předvečer svatojirský kytice určené hochům na střechu a jinam a nechají je do svítání, na které jest nejvíce rosy, ten hoch bude nejvíce milovati (МилиНевиН, Живот срба сельака 118 č. 33). V sev.-vých. Bosně seberou dívky kvítí v předvečer svatojanský a každá určí květinu pro svého hocha a strčí je do střechy, ráno před východem slunce jdou se dívky dívati, čí květina uvadla, nevdá se toho roku, ba snad dokonce zemře (Glasnik zem. muz. bos. herc. XIX, 39 č. 1). Vsev.-záp. Srbsku uřeže dívka v touž dobu dva stejné listy cibule, je-li jeden z nich do rána delší, provdá se, jsou-li stejné, bude dále čekati (ib. č. 31 Срп. етногр. зб. VII, 105). V Sarajevě a jinde v Bosně ováží dívky dva stejné stonky cibule v zahradě týž den, jeden zlatou, druhý hedvábnou nití; za několik dní podívají se, který více vyrostl: vzrostl-li výše stonek zavázaný zlatou nití, bude dívka šťastná — vdá se za hocha; jinak, vzrostl-li stonek hedvábnou nití ovázaný — vdá se za vdovce (Zborník jslav. XVI., 159, Glasnik zem. muz. bos. herceg. XIX, 35). Jinde (v Mostaru) ováže dívka jeden stonek červeným hedvábím, druhý zlatem, třetí černou nití. Vzroste-Ii do východu slunce druhý stonek, vdá se za jinocha, pak-li první, vdá se za vdovce, pak-li třetí, zemře. Budou-li všecky stonky stejné, nevdá se nikdy (ib. XV, 586). Má-Ii dívka dva milence a neví, který ji více miluje, hádá rovněž podle toho, který stonek cibulový do rána výše vyroste (ib. V, 349 č. 15, stejně místy v Srbsku [Српски етногр. зборн. XIV, 49]). V Mostaru soudí se jinak; nemění-li se kopřiva (vsazená v tutéž dobu), nevdá se toho roku, ale jinak uvadne-li, provdá se téhož roku (Glasnik bos.-herceg. XV, 586). Jinde opět soudí dívka dle toho, kam v tutéž dobu vsazená kopřiva se pohne, do toho kraje se provdá (ib. 394). Jinde v Bosně zase v předvečer sv. Petra vsadí mládež po jednom stonku květiny „Petrovac" zvané (nejspíše Crithmum maritimum, stračí nožka mořská), z rána dívá se hospodyně, čí květina uvadla, a dotyčná osoba nedočká se druhého Petrova dne (Glasnik zem. muz. bos. herceg. VI, 644).
Zvláštní čarování zaznamenáno jest na ostrově Hvaru (Glasnik zem. muz. bos.-herceg. IX., 703): dívky zasejí v předvečer svatojanský něco pšenice
