tivních kmenů (Hartlánd, II, 31), a lze nanejvýše předpokládati, ovšem s reservou spíše větší, že byl rozšířen také u primitivních předků národů nyní kulturních.

Mezi prosperováním individua a stromu vysázeného v den jeho narození byl ovšem přirozený jistý, dosti těsný svazek. Stromům připisoval primitivní člověk zajisté mnohem hlubší existenci, málem stejnou, jako živočichům. Od sázení stromů při narození nebylo daleko к sázení stromů při sňatku, po případě zásnubech rodičů. A pak opět zdar stromu byl symbolem zdaru otce a matky. V lidové poesii byl dokonale proveden úplný paralelism mezi člověkem a rostlinou. Choroby těla lidského až do jeho úplného zániku, a též radosti i žal nitra lidského, srdce, duše připisovány rovněž rostlinám. Obrážela-Ii se choroba tělesná aneb sten, stonání duše v rostlině více méně spjaté s dotyčnou osobou, bylo chřadnutí, vadnutí rostliny považováno dále za předzvěst choroby, smrti jednotlivcovy, a dále také za předzvěst jeho tužeb i žalu: nevěry milenčiny či milencovy, za znamení, dojdou-li nejniternější tužby dívčiny splnění a vůbec hrozí-li členu rodiny choroba neb dokonce smrt. Tak si vysvětlíme, že užíváno zhusta rostlin, zvláště pak květin к různým čarám, zvláště к čarování milostnému.

Hartland dovozoval dále, že toto pověrečné mínění nemůže sahati do nejdávnějších dob člověčenstva. Obyčej sázeti stromy při narození dítěte mohl se ujmouti teprve u obyvatelstva pevně usedlého, a nemohl se vyvinouti v době kočovnické (op. с. II., 52). Starší byla víra o souvislosti jiných věcí, bud částí těla, zvláště vlasů neb částí oděvních neb zbraní, které byly co nejúže, nerozlučně spojeny s tělem lidským, s tajemným osudem lidským. Nehoda přihodivší se části těla neb oděvu považována za nehodu celého těla člověka-jedince, jich majitele.

Velice rozšířen jest obyčej sázeti stromy na hrobech, ovoce takového stromu stává se namnoze tabu, strom takový stává se posvátným, duše pohřbeného vstupuje do toho stromu; stromy, růžové keře vyrůstající z hrobů milenců, třebas vzdálených, srůstají na důkaz toho, že milenci na onom světě se spojili atd. Všude v těchto pověstech a zvycích jest strom, keř, květina v nejužším spojení se životem lidským, tu ovšem již záhrobním. Srv. četné doklady snesené od Ed. S. Hartlanda v díle Primitive Paternity I., 156 sl.

(Příště dále.)

NĚKOLIK SLOV O TAK ŘEČ. APOKRYFU „LIST S NEBE POSLANÝ."

V 17. čísle časopisu Zvonu roč. XVII. otiskl prof. J. V. Šimák str. 237. jeden český text tohoto apokryfu z kraje lomnického nad Popelkou. Autor článku správně se domnívá, že tento text není neznám, ovšem nepodařilo se mu nalézti podobného textu, ač „pilně hledal v lite-