v nádobě se rozdělila ve tři části samostatně se pohybující; zastaví-li se část krve v nádobě a vyschne-li proud v studánce, jest rek nešťasten nebo mrtev. V jiné italské versi (Imbriani, 376, č. 28 = Monnier, 288) zanechal rek lahvičku naplněnou vodou; jak se zkalí, bude mrtev aneb ve velkém neštěstí. Ve versi mantovanské (Viscontini, 107, č. 19) naplněny tři láhve na rozkaz ryby její krví a na láhev napsána jména synů ; když se kalí, znamená, že rek jest ve velkém nebezpečí. V toskánské versi (C. Weber, 3, č. 1) obvyklý úvod byl zapomenut, ale odcházející bratr podobně zanechal pramen jako znamení svého života. V jiho-tyrolské versi (Schneller, 187) dostali oba bratři od jakéhos starce lahvičku s jasnou vodou, kalící se a prorokující nehodu rekovu. V pro-vencalské versi řekla ryba sama (Revue des langues romanes XXXII., 26), že žena rybářova má uschovati kůstky rybí ve vodě. Když voda zrudne, stane se něco mimořádného jejímu dítěti. Zrudla, když nejstarší syn odešel, a potom ještě, když zahynul, zkameněl.

V jiných látkách: ve velkoruské povídce (Эрленвейнъ, 131) přivázal rek koně к stanu, postavil pod něj sklenici a řekl bratřím, jak v sklenici bude se krev ukazovati, aby pustili koně.

V povídce ze smolenské gub. (Добровольсюй [., 477) dostal rek od jakéhos starce, kterého chytil v otcově řípě, kterou nezvěstný požíral, mimo jiné ještě měchýřek: bude-li zabit, bude měchýřek pln krve; zároveň pak také býk a beran, jež ještě od něho 'dostal, dali se do ukrutného řevu.

' Tak postavil v lotyšské povídce (Andrejanoff, 23—-24) rek nádobu naplněnou vodou a řekl, změní-li se v mléko, znamená, že vítězí, změ-ní-li se v krev, vede se mu špatně a bratři mají matku zavolati na pomoc v boji s tříhlavým obrem u mostu. V jiné povídce (Weryho, Lot., 30, č. 4) vzbudil rek spící bratry hozenou botou, a sklenice plná krve a ručník zkrvavělý znamenaly, že mají přispěti mu na pomoc. V sla-vonské povídce (Zbornik jslav. XVII., 151): bude-li voda v číši červená a bílá, zahynul drak, ale když pouze bílá, zahynul rek.

Taktéž v gruzínske povídce (*Wardrop 53 = Hartland IL, 13) naplnil rek číši vodou a postavil ji blíže ohně; pokud zůstane čistá, jest na živě, ale jak se mění v krev, bude mrtev. V imeretinské povídce (Сборы. Кавказ. XXXIII., odd. 3., str. 24) smluvili se bratři na křižovatce, změní-li se voda při umývání tváře v krev, přihodilo se jednomu z nich neštěstí. Stejně v arménské pověsti (Zs. d. Ver. f. VKunde XIX., 157) znamená kalící se voda, že rek jest v nebezpečí.

V švédské versi (Cavallius, 81, č. 5 = Stroebe I, 203) znamenalo smrt rekovu, když voda v prameni zčervená a se zkalí.

Oba tyto motivy o stromu vadnoucím, o prameni se kalícím spojil Giambattiste Basile v 9. povídce I. dne (vyd. Liebrecht L, 127): rek hodil dýku na zemi a hned vytryskl pramen; pokud teče jasný a čistý, jest také jeho život jasný a veselý; zkalí-li se, trpí, vyschne-li, vyhořel také olej jeho lampy; potom bodl dýkou hluboce do země a vyrostl náhle keř borůvkový: pokud se zelená, také on se zelená jako česnek; vadne-li, nevede se mu dobře, a zajde-li úplně, je také života jeho konec. Když rek zahynul, jak povídka o bratrech dvojčatech vypravuje, svadí keř a zkalil se pramen. Podobně vypravuje také novější italská pohádka