(Comparetti, 201, č. 46 == Kaden, 170): rek vyhrabal prutem díru, hned vyskočil pramínek a vedle zasadil myrtový keř: zkalí-li se pramen a zvadne-li myrta, znamená, že jest ve velkých těžkostech.

V povídce o vodníku z okolí uherskobrodského (Kolář-Kochovský, Chudobinky, 26) vydal se vodník к zápasu se silákem, který jeho otce zabil a vozkovi, který ho vezl, řekl, že, bude-li se voda kaliti, bude s ním zle, poteče-li však krev, bude s ním dobře. Voda se začervenala, odpůrce byl přemožen, vodník zvítězil, ale jen tím, že mu vytrhl vlas z hlavy, co mu té síly dodával. Připojen tu tedy motiv z pověsti o Sim-sonovi známý.

Tento motiv čteme ve francouzském románě XV. století „Hi-stoire d'Olivier de Castille et d'Artus d'Algarbe": příteli zůstavil rek lahvičku naplněnou čistou vodou; zčerná-li, přihodilo se mu neštěstí (Cosquin I., 70; Gerould, The Grateful Dead, 92).

A podobně v novějších pohádkách (Carnoy, 51 č. 9): bratr louče se zůstavil sklenici vody; zůstane čistá, pokud jest šťasten na své cestě; zkali se, když se mu přihodí nehoda; zčerná úplně, zemře-li.

Pozměněno v polské povídce z Haliče (Wisła XII., 732, č. 12): mladší bratr měl dolévati studené vody, a když rek přemáhal černo-kněžníka, tu z biče kypěla krev.

V Duryňsku jest rozšířena pověst, že v jisté obci dvakráte v 17. století přeměnila se voda v rybníce v krev, když tuto obec stihlo neštěstí (Kurt Gross, Holzlandsagen, 156—7). Podobná pověst jest rozšířena v Uhrách (Hartland II., 23): voda posvátného pramene v Szorény zčervená krví, zemře-li král uherský.

Německá pověst starší (Grimm, D. S. L, 132, č. 103) vypravuje o prameni, že zasychal, jak někdo z franckého rodu měl umříti.

A podobná pověst byla zapsána na Madagaskaru (Hartland II., 23): jakmile příslušník jistého kmene onemocní, zkoumá se voda jezera v krateru; je-li zakalena a zhnědlá, předpovídá smrt; zůstane-li jasná, zachová se nemocný na živě.

Tento motiv vypravován jest již v Talmudu: David upadl do moci bratra Goliášova, Isbi-Benoba, a ten chtě mstíti smrt bratrovu, spoutal a položil ho pod lis, aby ho rozmačkal. V temže okamžiku shledal jeho synovec ve vodě, ve které svou hlavu myl, skvrny krve, podle jiných rukopisů se voda změnila v krev, aneb voda lázně, do níž vstupoval, se v jeho rukou změnila v krev, a podle toho poznal, že král jest v nebezpečí (Revue des études juives XVII., 202). Israel Lévi poznamenal к této pověsti, že rabínští učenci nerozuměli již pravému významu tohoto věšteckého znamení a vsunuli proto nový motiv, že holubice donesla znamení, aneb mezek Davidův se rozplakal na znamení, že králi hrozí smrt. V jiné konečně versi této povídky v Midrasch tato znamení vůbec vypadla (ib. 207).

6. Někdy jest takovým životním talismanem zvíře. Zcela ojedinělý a velice významný jest motiv slovenské verse povídky o bratřích blížencích v rkp. Cod. divers, auct. A, str. 94, č. 36, a sice vydává tu svědectví ryba sama, resp. části jejího těla: křídla rybí zahrabána v komoře do písku, znamenají nebezpečí rekovo, vyjdou-li ven, a že pominulo, když se skryjí.