V jihovelkoruské povídce z kurské gub. (KypcKiří Сб. IV., 79) zanechal rek své sestře psíka: pokud bude živ, bude i psík živ, a když umře, také psík zdechne.

V turecké povídce (Ungar. Revue 1889, str. 213; Kunos, Stambuł, 35) řekla odstrčená nevěsta „Rosenschön", že její kmotra-víla obdařila ji talismanem; je to bílá srna (jelínek) vysoko v horách; pokud tato žije, jest ona živa. Doneseno to ženě, která uměla svou dceru podstrčiti na místo nevěstino, poradila dceři své, aby se stavěla nemocnou a říkala sultánovi, že jen srdcem bílé srny může býti uzdravena. Jak byla bílá srna od myslivců zabita, zemřela také „Rosenschön".

Také tyto motivy souvisí nepochybně s pověrečnými zvyky primitivního člověka. Kirgizové obdarují děcko hřebcem zrozeným v temže roce jako dítě a oba společně se vychovávají (Ploss, Das Kind", 73), a u starých Mexikanců dostalo dítě ptáka nebo čtvernožce za ochranného ducha, s jehož osudem byl jeho zdar úzce spjat; podobně u stredoamerických kmenů indiánských (ib. 80).

Podobná podání sestavil Hartland ve své knize (II., 22 sl.): U kláštera Sv. Mořice blízko ř. Rhône byl rybník, který měl tolik ryb, kolik bylo mnichů; onemocněl-li který mnich, vyplavala ryba na povrch na polovici mrtvá, a umřel-li mnich, pošla také několik dní před ním aneb po něm ryba. Ještě později připomněl (str. 44 sl.), jak zvláště had byl jakýms geniem^ člověka, jeho „external soul", a proto pečlivě hleděn, tak v starém Římě, jak též podnes u primitivních národů, u Zulů a j.

Dosud se drží také u evropských národů takové mínění, v Čechách a na Slovensku, v Horní a Dolní Lužici, v Německu, Švýcarsku a j., že spolu s hospodářem, po případě s hospodyní zemře domácí had, nesmí se mu ubližovati, jinak zemře nejmilejší mu osoba, přihodí se velké neštěstí domu (Lippert, Christentum, Volksbrauch u. Volksglaube, 493; Č. Lid XXI., 440, č. 37. Deutsche VK. öst. Böhm. V, 47; Slov. Pohľady XV., 123 Ad. Černý, Myth. bytosće, 24; Mitteilg. Schles. VK. III., seš. 5., str. 41; Rochholz, Deutscher Glaube u. Brauch I., 146; Glasnik zem. muz. bos. herceg. VI., 365—6). Srv. Frazer, The Golden Bough III., 410.

Podkladem původním jest dále též názor, který ovládá Bělorusa na př., jemuž smutné vzezření koně nebo psa oznamuje nemoc (Этногр. Обозр. XIII.—XIV., 27).

Р. Saintyves spojuje tyto pověrečné názory s totemismem (La Force magique, 50 sl.).

B. Znamení dávají různé vlastní předměty rekovy, jím samým určené.

1. Velmi hojný a právě ve versích látky o bratrech dvojčatech (Grimm, KHM. č. 60) bývá jiný motiv: bratři rozcházejíce se zabodnou své nože (tesáky a j.) do stromu, dubu a j. a stanoví, čí nůž (tesák a j.) zrezaví, ten bude nemocen neb mrtev. Tak čteme ve zpracování J. K. z Rado-stova (IX., 38 = 2. vyd. II., 166 = 3. vyd. 6) a Mikšíčkově (I., 57, č. 7); uKuldy (iV., 207) zapíchnut meč do země1); u Vrány, 58 č. 28, ve východočeské versi Hoškově (II., 2, str. 38 č. 61), v rkp. versi Václ. Popelky