„A dyž se to tejdle nebude líbit, ať si veme, co je její —já sem vod ní nevzal eště, co by za nehet vlezlo, a ať si de do svej prodlu-ženej chalupy ke všem sudy."

Todle mu věrnej soused Nesvačil moc chválil.

Ve čtvrtek už se to vědělo až v Dechtově,4) že Říha poveze mámu s cérou na posvícení. — Před tím řek sedlák svý hodny Änince: „Vím už, vím, proč chodíš na krchov a tam pláčeš. Dobře, že's mně nikdy nežalovala, to by mě bylo utrápilo, ale pro tvou matku, která nás teď z nebe poslouchá, celej muj statek je tvůj. Zejtra to mamince pověz; vona se v hrobě potěši a jeji svatá dušička nám z nebe požehná." Aninka vobjala otce, zulíbala a pokropila ruce jeho horkejma slzičkama: „Muj tatínku nejdraši! Dybyste mně nedal ani troníku, stejně bych vás milovala, tak jak mě tomu matička má dycky vedla."

O, lásko, ty kvítku nebes! Oblažuješ céru a otce i matičku v hrobě.

V neděli ráno vytlačil pacholek pěknej vozejk s novou košatinou z kůlny na dvůr, říbek5) vyved z maštele fain vokšírovany šimly — byly vodpočaty0) — aby dali figuru.7)

Hoši zapřáhli, pacholek držel vopratě a dlouhej bič, sedlák vystoupil po vojeti a sed si napřed, vzal vod pacholka vopratě a bič — ale ještě se nevyjelo. Selka chtěla eště před čeládkou a starou Sou-platkou zahráti na velkou pani a začala z vozu Anince, kerá stála na záspí, rozkazovat. „To ti povídám, na všecko měj pozor! Večír všecko dobře uzavírej, vokenice zahákuj. Chasa má dovolíno do rána na Chroustovs) к muzice. Mlíko, až —" To už sedlák nemoh' dýl poslouchat. — Prásk tak silně bičem, až se šimly sepjaly a málem, že pacholka neporazili a nepřejeli. Eště že v čas uskočil. „S Bohem, mý dítě!" zvolal na Aninku. — „S Bohem, muj drahej tatínku!" — a už letěj šjmly po návsi, a opravdu, moc pěknou figuru dělaj!

Šouplatka chytila Aninku vokolo krku: „Mý dítě drahý! Dyť tebe musí mit každej rád, i ta němá tvář. A pro tvý dobry srce dá ti Pam-biček chčesti a zdrávi."

A už tu byly taky kočičky a pejsek i všecka ta havěť. Telátka vyběhly z chlíva a vesele si hopkovaly. „Aninko naše" '■— pravila chasa — „my к muzice dnes nepudem', aby ti nebylo tady smutno." — „Né, né; jen si děte, já vám přeju za čas to vobveselení; mně doma smutno nebude. Šouplatka si lehne na morání,9) aby měla na starosti dobytek, dyby se stalo, že by se kráva vodvázala nebo zapletla. Já si vemu к sobě kočičky a voříška a bát se nebudu."

Odpoledne, dříve než sluníčko chejlilo se к západu, hnala Aninka husičky na pastvu. Ty, jako mali školáci, šly za Aninkou v řadě a před ni kočičky s vořiškem. Šly až tam nahoru za dědinu ke hřbitovu u bi-lyho kostelíčka.