radlo a pluh.

Příspěvkem k poznaní starého slovanského zemědělství napsal
L. N i e d e r 1 e.

III.

Několik dokladů nás poučilo, že západní Slované v XII. stol. vedle radla znali ještě jeden nástroj orací, který zvali pluhem. A nejsou to jen listiny XIII. století, v nichž se proti slovanskému háku — uncus staví pluh — a r a t r u mÍUi). Už v kijevské Pověsti vrem. let dočítame se při r. 981, že kníže Vladimír uložil Vjatičům daň od pluhu, jako jeho otec měl97); v Ruské Pravdě Vladimíra Monomacha (ruk. synod.) objevuje se také pluh98) a v Nikonových Pandektech slovo плугаръ—oráč09). Dalších ruských dokladů od XIII. století uváděti netřeba. V staré češtině čteme pluh nejdříve ve XIV. stol. v překlade kroniky Pulkavovy100), v polštině je v listinách XIII. století1"1) a v starých srbských památkách od počátku stol. XIV102). Klásti letopisný doklad pluhu do konce X. stol. není bezpečné, neboť sami Vjatiči r. 964 odpověděli Svjatoslavovi, že platí daň od rádla10,1), tak že z výroku r. 981 nelze na určito usouditi, že po 25 letech měli místo radla pluh. Mohl tu redaktor XII. století položití prostě na místo radla termin své doby. Při nejmenším není tedy první doklad bezpečný, ale od XII. století nelze popírali, že pluh již u Slovanů existoval.

I vzniká nyní řada otázek: v jakém poměru je tento starý pluh к radlu? V jakém poměru byl tento pluh XII.—XIII. století к dnešnímu pluhu? V jakém poměru byl tento pluh к římskému aratru a zejména к německému, jehož označení Pflug je zřejmě totožné se stsl. p 1 u gb ?

Dnešní pluhy slovanské, byť se v podrobnostech mezi sebou lišily, vyznačují se (odmyslíme-li tvary přechodné) proti radlu a soše těmito znaky: e

1. Nemají vůbec hřídele vzadu ohnuté v hák, nýbrž jen hřídel rovnou10'1), s níž je vzadu spojeno držadlo103) a massivní rám, nesoucí radlici.

96) Aratrum samo o sobě položené může ovšem znamenati obé a teprve v anti-thesi к výrazu uncus, nebo při bližším označení aratrum magnum, t e u t o-n i c u m, proti aratrum parvum, slavicum nabývá významu pluhu proti radlu.
97) Let. lavr.3 80: възложи на ня дань отъ плуга, якоже и отець его пмагде.
98) Еже дальнему Господпнъ плугъ и борону. (Srezněvskij Мат. II. 971.)
99) V rulcop. Čudovského kláštera ze XIV. stol. (Srezněvskij Мат. II. 971.)
100) Fontes r. boh. V. 7, 213. Jinak se aratrum objevuje už v listinách XI. století (Hradišťská 1078). Jeden zemanský rod český nesl v XIII. stol. jméno Pluh (lat. Aratrum) a měl v erbu oboustrannou radlici. Peisker 1. c. 73.
101) Srv. výše str. 4 pozn. 13.
102) Mon. serb. 98, 565 (v listinách Štěpána Uroše II. a III.), Novakovié Законскп споменпцп (1912) 625, 635, 651 (v listinách krále Milutina a Uroše III.). 103) Let. Lavr.3 63.
104 Výraz u pluhu obvyklý je jako'u radla hřídel (srv. výše str. 10), vedle něhož slyšíme ještě дышло, валъ, войло, стужень, подмога, упорка (u kosulje),. mor. plužisko. U kosulje gradilem sluje příční dřevo spojující oglobně a stužeň.
105) Terminy tytéž jako и radla (srv. výše str. 11), vedle nichž jsem našel ještě pol. stolce, szlapy, rogi, nogi, przynogi, slov. nohy (Zemplín), priemky.