Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 158

a v jedné poznámce Pliniově126). Mimo to i zmínky Pliniovy a jiných o obracení drnů pluhem, nasvědčují existenci odvalů127) a také zavedení nože nebylo by dobře pochopitelné, kdyby bylo při tom neběželo především o pomoc к obracení vyorané půdy. Literárních dokladů není tedy mnoho, rovněž ne starých obrazů pluhu římského, jež, jak nutno doznati, ponejvíce zobrazují radlo a jen zcela výjimečně pluh s nožem a kolečky128). Proto také ti, kteří se jen o ně opírali, ocitali se v rozpacích nebo nabývali o oradlech římských nesprávného ponětí. Tím si potom vysvětlíme nedůvěru, ba docela i odpor některých к představě,


Obr. 10. Římský pluh na amuletu vyrytý (Saglio-Daremberg).

že Římané dospěli к formě skutečného pluhu s nožem, odvalem a kolečky. Braungart docela dí ještě v posledním svém díle z r. 1912 zcela určitě, že římský pluh neměl ani nože, ani odvalu129).

To však je mínění nesprávné, založené jednak na skouposti starých zpráv, jednak na naprosté neznalosti archeologie. Sám Behlen, ač psal v podobném smyslu o pluhu římském jako já, poskytl ve své knize po stránce archeologické materiál velmi nedokonalý a neúplný. Uvádíť asi tři nálezy římských čeresel.

Věc se má však zcela jinak, prohlédneme-li trochu pečlivěji přístupné doklady archeologické. Už materiál, který jsem mohl nyní za války sebrati, kdy přístup do celé řady sbírek je znemožněn, osvětluje celou spornou otázku jinak. Byl jsem přirozeně odkázán jen na nálezy, uložené v několika musejích zemí rakouských a jihoněmeckých130). Ale nálezy ty ukazují nesporně, že římští kolonisté těchto zemí měli už


126) Plinius XVIII. 20 (49, 3): tabula aratro adnexa (ISO).
127) Plin. XVIII. 48, 49 (173, 176). Srv. Behlen 44, 45, 49 sl., 68, Mager-stedtBilder V. 137.
128) Znám jediný obraz u Saglia-Daremberga Diet. I. 356, fig. 438 podle Caylusa Ree. d'ant. Paris 1762. V. tab. 82, 6 (zde obr. 10). Je vyryt na jaspisovém amuletu. Dalších Loudonových a Braungartových údajů (Urh. 59) к němu nemohu pro nepřístupnost literatury kontrolovati. Srv. i Behlen Pflug 21 sl.
129) Braungart Urh. 250. Meitzen tohoto příkrého stanoviska neměl. Také Schulze zamítal culter (Behlen 42), Magerstedt jej přijímá (V. 136). Ostatně vidno z textů i nálezů, že Římané měli a rozeznávali různé druhy oradel, větší a menší, nebo těžké a lehké. Srv. Magerstedt V. 140 sl., Behlen 37 sl.
130) Jsem povinen díky za nejnovější zprávy mně z musejí ochotně poskytnuté pp. dra Em. Šimkovi ve Vídni, univ. prof. J. Brunšmidovi v Záhřebe, dru C. Truhelkovi v Sarajevu, dru J. Mantuanimu v Lublani, a dále ředitelství musea v Mohuči, Bonnu, v Karlsruhe a ve Vídni.

Předchozí   Následující