str. 167
proto k závěru, že Slované pluh viděli a převzali ještě před koncem doby pohanské od sousedních Němců, s nimiž se úzce stýkali a pospolu žili, u nichž se už delší dobu před tím byly ujaly různé zemědělské pokroky římské a mezi nimi i nový druh oracího nástroje opatřeného kolečky, nožem a lemešem s deskami odvalními. Už staří si byli dobře vědomi, že jakost a bohatství úrody závislá je především na dobrotě a výkonnosti pluhu163). Nemohu proto sdíleti ani starého mínění Peiskerova, к němuž se dnes i Bujak přiznává, že pluh vytvořili Slované samostatně164), ani jeho novějšího výkladu, podle něhož staří Slované v kolébce své vůbec oradel neměli a pluh u nich vznikl za doby germánského panství vlivem vzorů přišlých z Assyrie165), což vše jest v souvislosti s jeho theorií
163) Srv. M a g e r s t e d t V. 140 (Plin. XVIII. 8).
164) Peisker soudil r. 1896 (Zur Soz. В. I. 77, 82, 88), že pravý pluh s čereslem, jednostrannou radlicí a odvalem vytvořili si sami Slované a sice pod vládou nomadských Germanu. Od nich přejali výraz k u u i n g- a sami předali jim p 1 u gь, oralo, veslo. Při tom už tehdy, jak se zdá, hledal Peisker původ slov. pluhu spíše na východe nežli na západě. Bujak zakladá svůj názor na výkladu, že u starých Slovanů byla jednotkou polní míry t. zv. velký pluh, magnum aratrum, obsahující asi 90 jiter a že proto Slované měli takovýto těžší pluh před tím, než přišli Němci, a sice Poláci i Čechové. (Studya 391 sl., 407). Němci nevyvinuli odvalu před dobou římskou (398). Bujak opírá se při tom ovšem o výsledky práce Peiskerovy, jež mezi tím Peisker opustil. Také Ed. Bogusławski má pluh za vynález domácí (Swiatowit< VIII. 41 sl.).
165) Nový Peiskerův výklad o vzniku slovanského pluhu vyjde v práci namířené proti mé a Jankově polemice s Peiskerovou theorií. Peisker byl však tak laskav, že se mnou sdělil listem představu svou o vzniku pluhu, jak následuje:
Podle Peiskera je starší, primární u pluhu radlice jednostranná (poloviční), dvoustranná mladší, sekundami, povstavší složením dvou radlic jednostranných (radiových) v radlici pluhovou. Pluh primární povstati pak mohl jen v krajině, jejíž půdu nelze zdě-lati jinak, než takovýmto oradlem. Pluh tento nesnese pevného odporu kořenů a kamenů a může býti upotřeben jen na půdě jich prosté, tedy na stepi travnaté. Na druhé straně rovněž travnatá step pluhu nevyhnutelně potřebuje, nedávajíc se zdělati v roli radlem nebo sochou. Bujného porostu travního nelze jinak odstraniti nebo zahubiti, než obrácením kořenů navrch půdy a to dovede jedině pluh, ovšem jen za velmi silného potahu, začasto i o několika jhech, což zase předpokládá hojnost tažného dobytka.
Takových půd pluh bezpodmínečně vyžadujících a umožňujících není v oblastech keltských, germánských a slovanských, tím méně v Evropě jižní, tudíž zbývá pouze step černomořská jako východisko pluhu evropského, nikoliv však kolébka, kterou musime hledati dále v Assyrii, třebas bychom odtamtud ještě tohoto pluhu neznali, jen kostru jinak upravenou na kameni Asarhaddonově ze VII. stol. v Brit. museu a na jiném ještě památníku. Toto blíže neznámé oradlo assyrské pokládá Peisker za praotce všech pluhů, jež přešly do Evropy ve dvou typech kostry své, čtvercovém (středo- a východoevropský] a rámovém (perský, kavkazský a skandinávský). Poněvadž Herodot uvádí v Skythii kmeny rolnické (άροτηρες), musil tam pluh existovali už v V. stol. př. Kr. Jej potom poznali nejprve asi Kelti sem přišedší, po nich Germani (Gotové, Herulové) a od nich přejali jej Slované, kteří původně ve své pravlasti v blatech poleských vůbec orby neznali, jí nepotřebovali, živíce se místo obilí bahenní rosou (Glyceria fluitans). I proso, jež poznali od Židů cha-zarských, obdělávali 2prvu jen motykou a později iránskou sochou. Do střední Evropy vnikl pluh jednak migrací gótskou, jednak přehnanými sem Slovany ve jhu avarské m. Jeho rozšíření ve střední Evropě bylo však až do nové doby málo rozměrné a jen sporadické. Perský typ do Skandinávie přinesli zase Vikingové s otroky přivlečenými od Kavkazu. Kde se dostalo slovo p 1 o g, p 1 u gb к věci a kde vzniklo, je dosud neznámo. — Potud J. Peisker.
Jak vidno opírá se Peisker příliš o veličiny neznámé a předpoklady, pro něž nemůže přinésti ani historických ani archeologických dokladů.
|
|
