které nepřipouštělo, aby jej snad vrchnost bez vážných důvodů se statku sehnala. Tyto výhody pro poddané způsobily příliv kolonistů německých do Cech, počínající asi od r. 1200 a trvající v klesajících i stoupajících vlnách až do stol. XIV. Za tuto dobu byl celý obvod českého pohraničního hvozdu kolonisován cizinci, Němci. К několika výjimečným krajům, v nichž starší osídlení slovanské nepřipustilo germanisaci, patří též Pelhřimovsko. Byvši v podstatě osídleno živly domácími do r. 1200, ponechalo pro kolonisací cizí poměrně jen nepatrný prostor v nejvyšších neb nejodlehlejších částech. Německá kolonisace na Pelhřimovsku byla tedy jen výjimkou; ale byla tu přece.

Už v listině rynarecké z r. 1203 setkáváme se s prvním místním jménem německým: Rynarcz (dnešní Rynarec), tvořeným genitívni koncovkou -s významu shodného s českou přisvojovací koncovkou -ov (Rin-harťs = Rinart-ův [dvůr n. p-].48) Nemusí sice ještě německé jméno ovšem znamenat i německé osadníky,49) ale bylo by i jen to zajímavo, že už tak záhy vniká do naší krajiny německá moda a s ní pravděpodobně i německé právo: zádušní pozemky fary rynarecké jsou už označeny terminem „lán"50) vzatým z práva německého. Stejným způsobem jako Rynarec má tvořena jména ještě několik osad na Pelhřimovsku, jichž vznik třeba klásti do století XIII. Je to především jméno obou Pelhřimovů, města i vsi, kterého se jim však dostalo v německém tvaru Pilgreim-s pravděpodobně až po r. 1289, a pak jména obou Lidní a n í (Lydmans) a Markvarce (Marquarcz, Marquartz), velikých to vsí, ležících od střediska panství nejdále na jihozápad v nadmořské výšce 650—700 m. Do téže skupiny vsí náležejí ještě osady Nová Cerekvice (Nova Czierequicz episcopi 1367) a Moravec (Mo-rawczie, Morawcze, 1379). Jména jejich jsou sice česká — jméno Cerekvice je v Cechách doloženo dokonce už r. 1167 51) — ale pro vznik současný s oběma Lidmaněmi a Markvarcem svědčí stejné povinnosti jejich к vrchnosti, jak se jeví v urbáři panství arcibiskupských z posledního desítiletí XIV. století,52) velký rozsah katastru i pravidelný půdorys.

Kromě jihozápadního výběžku Řečička byl hlavní půdou pro novou, vnější kolonisací jihovýchodní cíp Pelhřimovska, od rozvodí na východ až к zemské hranici. Kolonisace vnitřní, slovanská, našla si sice pravděpodobně už před r. 1200 cestu přes rozvodí do údolí potoků vtékajících s levé strany do Jihlavky (nasvědčují tomu prastará jména vsí Reřenčic a Těšenova) a snad i pravý břeh, Otvirné byl osazen, ne-li dříve, aspoň na samém počátku století XIII. — Želivský Dušejov, ležící těsně proti bi-