str. 186
13. prosince t. r. své statky od hranie vsi Humpolce až k lesu Nele-chovu u Zahrádky Jindřichovi, mincmistru humpoleckému, aby je osadil kolonisty za stejných podmínek, jak to učinili mniši želivští v sousedství.70) Napodobil-li také biskup pražský příkladu kláštera želivského jako oni, či učinil-li usazováním Němcův a zaváděním jejich práva na svých pozemcích sám počátek, nelze ovšem s jistotou rozhodnouti. Jisto jest jen tolik, že podobné akce v dominiích bezprostředně spolu hraničících nebyly časově příliš od sebe vzdáleny.
Založení nového Pelhřimova na počátku devadesátých let XIII. stol.71) po vypálení staršího města od Vítkovců jest jedním z posledních aktů kolonisační činnosti na Řečičku. Město už před tím národnostně smíšené72) stalo se tenkrát ne-li ryze, aspoň převážně německým. Asi roku 1317 objevuje se v pramenech po výhradně české formě jména dotud užívané (Palgrimow, Pilgrimow, Pilgrmow) poprvé tvar německý Pilgrem73), který se od té doby v nejrozmanitějších pravopisných formách udržuje až do konce XIV. stol.
Zdali německé osídlení Starého Pelhřimova, vsi, ležící asi půl hodiny na západ od města Pelhřimova, ve XIV. stol. — mezi 20 osedlými r. 1379 jen 2 (Ondřej a Václav) mají česká jména — jest původní či souvisí s proměnou obyvatelstva, kterou jistě si vynutily spousty v okolí Pelhřimova, způsobené válečným pleněním r. 1289 a asi 1317, nelze s určitostí říci. Stejně nejasný jest nám původ a význam rozlišení dnešní jediné Olešné, vsi to, ležící 4 km východně od Pelhřimova, ve dvě, Českou a Německou. Mezi 13 osedlými v Německé Olešné roku 1379 shledáváme totiž pouze 2 jména německá: Hensel a Kindel.74) Možno tedy pomýšlet buď na to, že termin „Německá" značí jen právní poměr poddaných к vrchnosti, nebo že se do roku 1379 asimilačním procesem obyvatelstvo původně německé z největší části počeštilo.
Takovýto vývoj národnostních poměrů na Pelhřimovsku dal by se očekávat už a priori: ostrůvky německé, obsahující jednu nebo několik málo osad v ryze českém okolí, nemohly se nadlouho ubránit přílivu obyvatelstva slovanského a tím pokračujícímu počešťování. Máme však pro tento soud i velmi výmluvný důkaz pramenný. Německý tvar jména pro Pelhřimov (Pilgrems) počíná se rokem 1375 střídat s českou formou Pelhrzimow 75) a změnu tuto potvrzuje i poměr obou národností v městě:
70) Regesta, I. 606 n. (č. 1316): „Laneus enim talis erit in longitudine et lati-tudine, quemadmodum in locis vicinis, prout Teutonici excolunt terras monasterii in Sele w."
71) Zakládací listinu nového města, zachovanou bez data ve formulářové sbírce biskupa Tobiáše, datuje vydavatel J. B. Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně. V Praze 1903, str. 176, do r. 1289, kdy pravděpodobně bylo město vypáleno. (Tamtéž č. 235, str. 178 n. Srov. též V. Hrubý, Příspěvek ke kritice formulářové sbírky biskupa Tobiáše z Bechyně. Čas. mus. kr. Č. LXXX1X. 1915, str. 289—297 a 385—395). Ukáži jinde, že pravděpodobně bude nutno posunout toto datum do prvních let posledního desítiletí XIII. stol.
72) Rychtář a konšelé pelhřimovští r. 1289 se jmenují Conradus, Cristanus, Hen-ricus, Frifdericus], Hermannus, Petrus.
73) Fr. Palacký, Über Formelbücher II. Prag 1847, str. 179 (č. 219).
74) Decem reg. censuum 374.
75) Jar. Čelakovský, Privilegia král. měst venkovských 689: „Judicium archi-episcopatus nostri in Pilgreniss alias in Pelhrzimow." Současné označeni Pelhřimova dvojím jménem, českým a německým, vyškytá se od té doby v pramenech častěji.
|
|
