R. 1379 má ze 169 držitelů domů v Pelhřimově 98 jméno německé, 44 české, 27 indiferentní, v procentech 58% — 26% — 16%. Považujeme-li zvuk jména za relativně spolehlivé kriterion národnosti a rozdělíme jména indiferentní rovným dílem mezi obě národnosti, bude poměr Němců к Čechům 66 : 34. Byly tedy r. 1379 v Pelhřimově dvě třetiny Němců a jedna třetina Čechů, tedy menšina silná a významná. Poměr ten lepšil se pak neustále ve prospěch Cechů, takže město už před válkami husitskými bylo aspoň z veliké většiny české: Nejstarší dosud zachovaná městská kniha pelhřimovská, založená asi r. 1418, jest od počátku psána už česky.

Podobnou změnu ve prospěch Čechů jako v městě Pelhřimově můžeme — snad ještě větším právem — předpokládati u vesnic, kde sebevědomí zámožného měšťanstva nebrzdilo postup češtiny, aspoň do jisté míry, jako v městě.

*

Ukončením německé kolonisace ve XIV. století končí vlastně osídlování Pelhřimovska, rozumíme-li jím rozmnožování sídlišť na půdě dotud zarostlé. Ve století XV. a XVI. znamenáme spíše úbytek nežli přírůstek nových sídlišť. V prvém byly příčinou asi domácí války, v druhém radikální změny hospodaření na velkostatcích (na př. ves Jistebník byla v 2. půli XVl. stol. zatopena rybníkem). Odtud čteme v pramenech XVI. století poměrně často o vsích pustých.76) Jediné aktivum, které lze zaznamenati v postupu osídlování na Pelhřimovsku v této době, jest založení obou Hutí, Horní a Dolní, v XVI. stol.

Letos dokončil šedesátý rok svého věku JosefKlvaňa, zasloužilý přírodopisec a národopisec moravský; narodil se dne 22. ledna 1857 ve Vídni, kde jeho otec po vykonané službě vojenské byl zaměstnán v jisté bance; ale brzy si najal hostinec v Kartouzích u Mohelnice a r. 1850 koupil si domek v Lipníku, který zanechal v duši vnímavého hocha hojně vzpomínek. Zde vychodil hoch školu obecnou, jejímž učitelům ve svých vzpomínkách věnuje mnoho milých a srdečných slov. Z těch vzpomínek