také dovídáme se mnoho věcí z života moravského německého maloměsta, které jsou příznačné pouze pro Moravu, kde němectvím maloměšťáků dvojnásobně se zvyšuje jejich povýšenost nad venkovany. R. 1867 přešel na reálku v Lipníku, která byla německá; profesor češtiny sám přemluvil rodiče, aby po prvém roce studia dali hocha na gymnasium „slovanské" do Olomouce, к řediteli Kosinoví. Vlivem profesora Jana Havelky a v přátelství s Antonínem Babičkou mladý tercián Olomouckého gymnasia počíná pěstovati jazyky slovanské, které jej později vedou к původní četbě národního básnictví jihoslovanského, dále к napodobení i básnickému tvoření podle nich: pilně čte srbské zpěvy sebrané Vukem Karadžičem, Gunduliče, Mažuraniče vedle Słowackeho, Mickiewicze, Malczewského a j. slovanských básníků, z nichž však na prvém místě nadchl jej Taras Ševčenko svým Kobza-r e m. Své zajímavé básnické prvotiny, jichž dobré ukázky tištěny jsou v almanaších Zorách, které vydával literární odbor Moravské besedy v Praze, podpisoval pseudonymem Brádelský (dle skaliska Bradla u Troubelic). Již tehdy byl duší všestranně naladěnou; miloval hudbu, zpíval, pěstoval literaturu, mnoho knih kupoval, pokoušel se v kresbě a malbě a už tehdy se vyvíjel v člověka, milujícího vše krásné.

Brzy vyvíjí se u něho zájem o vědy přírodní, hlavně o geologii, kterážto vedle literatury, jejímž byl už na gymnasium v literárním kroužku velikým ctitelem, stala se jeho druhou láskou.

Podporou rodiny Neffovy, s kterou se už v Lipníku sblížil a která mu slíbila kondici v Praze, odebral se mladý Klvaňa po prázninách r. 1877 к žalu své laskavé matky, která z něho chtěla míti kněze, na studia přírodovědecká na universitu do Prahy. Z professorů svých nejlépe vzpomíná temperamentního Dra. A. F r i č e a dr. Em. Bořického, z přátel, s kterými se v Radhošti seznámil, hlavně nynějšího zemského inspektora Fr. Bílého; u Neffů přicházel ve styk s Ant. Dvořákem, který v rodině té hudbě vyučoval, a se spisovatelem Fr. Douchou. Styk s rodinou Neffovou umožnil mu přístup do domu Náprstkov a, který v něm oživoval touhy po studiu národopisu. Zájmy literární ani tu však u něho neutuchaly: ve společnosti Bílého, Hudce, Šťastného, Večeři a Herben a, kteří byli vynikajícími členy Literárního odboru Moravské besedy, láska к literatuře rostla v dobré plody, které vytiskl v almanachu Zory, kterou odbor vydával.

Ale poměry byly zlé. Prostředků bylo málo, vyhlídky po ukončení studií universitních také ne skvělé, proto rozhoduje se mladý student k tomu, že přestoupí po prázdninách rv 1878 na práva. Ale tu se vyskytl návrh Fricův, aby Klvaňa po Fr. Šafránkovi převzal assisten-turu mineralogického oddělení musejního. Návrh ten lákal mladého snaživce vyhlídkou na docentúru universitní. Nesplnila se sice, ale přivinula Klvaňu k povolaní učitelskému, v němž se znamenitě osvědčil. Na doby své assistentury v Museu vzpomíná Klvaňa jako na utěšenou idylu, vzbuzovanou nejen Dr. A. Fricem samým, nýbrž celou jeho rodinou.

Po ukončení návštěvy universitní zůstává Klvaňa r. 1880 assisten-tem musejním dále; básnictví však, které dosud hlavně z lásky к Tarasu Sevčenkovi pěstuje, pomalu úplně ustupuje geologii. První prací