sice zejména vlivy literární. Z nejvýznačnějších badatelů prvního směru jsou Vs. Miller a G. N. Potanin. Miller zabýval se zejména studiem jazyků kavkazských (především osetinského) a v četných pracích dokazoval že zejména do jižního Kavkazska pronikaly vlivy iránské, kdežto v severním Kavkaze uplatňoval se vliv stepních kmenů jihoruských na př. Polovců, Chozarů a j., kteří byli prostředníky mezi Slovany ruskými a národy severokavkazskými. Potanin, rodem Sibiřan, zabývá se ve svých obsáhlých pracích hlavně srovnáváním tradic mongolských se západními. Nevyhnul se při tom jisté jednostrannosti, avšak jeho studie právě pro bohatství snesené látky jsou velmi důležité. Miller a Potanin rázem svých prací druží se k Stasovu, naproti tomu většina ruských tradicionistů uznává za nejdůležitější vlivy západní, byzantské a styky literární — tím hlásí se k Veselovskému a Pypinovi. Drahomanov, Zdanov, Sumcov, Sozonovič a j. ve svých významných pracích jdou namnoze po stopách Veselovského a jejich zásluhou zejména západní a byzantské vlivy na ruské tradice byly velmi důkladně objasněny.

V posledních dvou kapitolách třetí části, které podávají podrobnou kritickou úvahu o známém spise Bédierově a o škole antropologické, zejména jest patrno, že autor nemohl čerpati přímo z pramenů. Užil tu hlavně studií Polívkových z Nár. Sbor. Českoslov. (roč. II. a X. seš. 2.) a přečetných referátů jeho z našeho časopisu, z nichž přejal úsudky o četných dílech a pod. stoje všude celkem na stanovisku Polívkově. Ostatně uvedl jsem již, že význam práce Savčenkovy sluší hledati v oněch kapitolách, kde pojednal o rozvoji ruského badání od let osmdesátých, avšak i jako celek kniha zaslouží plné pozornosti, hlavně tam, kde přehledně shrnuje těžce přístupné práce ruské.

@--------------------------------

Sagen polnischer Juden. Ausgewählt und übertragen von Alexander Elia s b erg. München 1916 (Georg Müller). Str. 220.

К lidovědě polských židů přinášely zvláště polské časopisy lido-vědné, Wisła a Lud, hojně příspěvků, též lidovědné publikace krakovské akademie věd, jmenovitě v XVII. sv. Zbioru wiadomości do antropologii krajowej byla vytištěna nejobsáhlejši sbírka jich povídek. V německé literatuře lidovědné byl to zvláště časopis „Der Urquell", redigovaný od dra Fr. S. Krausse, který otiskoval hojně drobných příspěvků namnoze židovským žargonem. Poměrně méně bylo lidových podání vytištěno v speciálním časopise „Mitteilungen der Gesellschaft für jüdische Volkskunde".

Přítomná sbírka má docela zvláštní ráz, nesouvisí vlastně s naší povídkovou literaturou evropskou, než je to sbírka legend, vzatých z náboženských knih židovské sekty „chassidim", která od 1. pol. XVIII, stol. silně se rozšířila mezi východoevropskými židy, ba nabyla převahy v Haliči, král. Polském, v sousedních krajinách jihozápadoruských a v Rumunsku. V předmluvě jsme poučeni o působení a životě zakladatele této sekty i o jeho učení.

Kniha obsahuje převážnou měrou náboženské legendy oslavující různé zázraky, způsobené především zakladatelem sekty rabbim Israel