osobních, na př. „Milec", „Radič", „Unice" atd., svědčí snad o zaniklých tu osadách — tím možno doplnit údaje slč. Sp.

Poměry poddanské připomínají názvy „poddaný" vrch, „pánův" luh. Sem patří též zajímavý název „plegár" z lat. precarium, půda vyprošená, někomu postoupená; na Křivoklátsku tak bývá nazývána půda knížecí. — Některé nivy byly spojovány s veřejným úřadem anebo jiným zaměstnáním, na př. les „zádušník", louka „kněžská", luh „pastusi" a j. Na majetek obecní ukazují názvy „obciny", „na vobci" atd., na dobu minulou (zase toto příliš všeobecné označení!) „kobylí placy", „zástava" (byly dány v zástavu) a j. Pomístně názvy svědčí též o kultuře dnes v těch místech zaniklé: „na chmelnici", „na tabáku", v „lukách", „v sádkách" a j. Rovněž rybníků bývalo dříve v tomto území více: názvy „za rybníkem" a „na hrázce" dosvědčují rybník zaznamenaný ještě na mapě Mullerově (název „na kavanu" uveden tu bez výkladu).

Některé pomístně názvy mají značnou životní sílu: u Rakovníka jsou doloženy již pro 14. a 15. stol. některé názvy, které se dosud zachovaly, na př. „Losy", „Hana", „Blšanka" atd. (u některých není vysvětlen význam); jiné názvy zanikly, na př. „na šancích", „čihadlo" a j. Staré pravdy, že spolehlivý výklad místních jmen vyžaduje místní znalosti, dokládá slč. Sp. několika příklady: „v rudici" jest název pole, kde se při orání dělají veliké hroudy; „na táborském" nemá historického pozadí, upomína jen na lid, který sem byl povolán ku práci na panském atd.

V těchto názvech jsou tedy stopy po nejrůznější činnosti obyvatelstva v minulosti. Kdy se však tato činnost odbývala, o tom se práce zpravidla nezmiňuje.

B) „Význam pomístných jmen v přítomnosti: a) Označení netknuté přírody" (str. 19—27). Křivoklátsko má více pomístných názvů zeměpisných než Rakovnicko (279 ze 420), ač jest jen o málo větší. Souvisí to ,s povahou obou území: kotlina rakovnická má rozsáhlé nivy a mírná návrší s malými lesy; Křivoklátsko naproti tomu jest daleko hornatější, v něm se kromě toho „střídají hluboké zářezy údolní s mělkými kotlinkami a pláněmi" (str. 19). Za povšechným tímto popisem jsou podle významových skupin uváděny a v četných poznámkách vysvětlovány názvy výšin, sníženin, rovin, lesů, polí, vřesovišť, luk, pastvišť, potoků a bažin.

Povšimněme si na ukázku názvů výšin: výšiny jsou označovány jednak podle tvaru, na př. „hřeben", „hrby", „hřbet", „špička", „homolka" a j. (vv pozn. 102. jest opakováno nesprávné Chadtovo spojení názvu pohoří Zbán s rusk. ždať = čekati), jednak podle velikosti a rozlohy, na př. „dlouhá", „hůrka", „na vrchách", „na kopcích" atp. Na Rakovnicku značí většina názvů drobnější, nižší pahorky, jak tomu ve skutečnosti jest, na Křivoklátsku jsou výšiny vhodně označovány: „hřebeny", „hory", „příkřice", „špičatky", „brdatka". Jindy bývá názvem vystižena vlastnost, vzhled nebo povaha výšiny: „pleše", vrch „holý", „stříbrníce", „větrný" (odkud obyčejně vane vítr do krajiny), „studenka" (kde se zdá největší chlad z celého okolí). Dále bývají výšiny nazývány podle pokrývky rostlinné: „Ořeška", vrch „lipový", „Louštín" v pozn. spojuje slč. Sp. se stč. léščie = leští, lískoví, z Geb. Sl. asi chybou