tiskovou nesprávně jest citováno „lštěn") — jm. L. spíše ukazuje к lusknuti, lušč-iti, lušč-inec (rostlina) atd., jm. „Podřeže" je tu uvedeno bez vysvětlení, ;,vosník" vyložen podle Chadta z osyka, ač tvar vybízí ke spojení s vosa, vosný atd. Výšiny jsou také nazývány podle nerostů: „kamenný" vrch; podle zvířat: „krkavčí" hora, kopec „výrův" a „vejrák", „Koza" atd. U těchto přírodních názvů pomístných jest nedůslednost pravopisná nejnápadnější. Z map a zeměpisných spisů jsme zvyklí viděti na př. názvy hor a potoků s velikými písmeny počátečními a v této práci jsou psány hned s malým, hned s velkým písmenem a v tomto případě ještě zbytečně s uvozovkami.

b) „Pomístná jména vztahující se к člověku a jeho činnosti" (str. 27—32). Mnoho jmen dáno bylo místům podle majitelů: vrch „Blažejův", les „Plačkov" a j.; podle osad:, pole „pod Příčinou" a j.; skoro ve všech osadách jest název „za humny". Zajímavé jsou názvy: jáma „ra-sovská", v níž se zdržují potulní řemínkáři, v kraji nazývaní rasíci; „v brance" — „branku vidí lid ve zúžení návsi nebo v zakončení ulice venkovské dvěma proti sobě stojícími domy"; cesta zřízená z nastřádaných peněz nazývá se „střádavská"; pole, jež se táhnou směrem ke Hředlím, nazývají se „v náhředlích"; „písařův" luh, kde se zastřelil panský písař; pole u cesty v soudu prohrané nazývá se „na procesu" atd. Takovým způsobem slč. Sp. prochází ještě názvy potoků, studánek, rybníků, křížů a mezníků.

К závěru své práce uvádí některé názvy lidu nejasné, na př. „pe-letice", „pimpíčka" a j. Není dobře jasno, proč se mezi nimi vyskytují i názvy zřetelné, na př. „na zákope", „broukovna", „kašíkovsko" (z příjm. Kašík) a j. Jinak v práci zůstalo velice málo nevysvětlených názvů, takže to až čtenáře věci trochu znalého naplňuje podivem. Místní znalci mohou ovšem posouditi, zde byly sebrány a zpracovány pomístně názvy všechny.

Abychom věcně ocenili práci slč. dr. Sp., uvědoměme si předem, z jakého důvodu jsou pomístně názvy sbírány a vykládány či jakou mají důležitost a co je tedy úkolem každého takového pojednání. Pomístná jména je především třeba zkoumati po stránce jazykové: na nich bude možno poznati územní rozšíření jednotlivých nářečí a vedle toho teprve, když dobře porozumíme jejich významu, můžeme z nich odvo-zovati spolehlivé poznatky pro různé obory. Studie slč. Sp. není však pojednání jazykové. Jazykovou stránkou se zabývá (zejména v poznámkách) jen potud, pokud je toho к porozumění nezbytně třeba. Než přes to jest oprávněn požadavek, aby všechny pomístně názvy byly zapisovány ve tvaru, v jakém se vyskytují v řeči živé, tedy v nářečí. Pak teprve lze užiti takovéto sbírky i pro jazykozpyt. Většinou to slč. Sp. činí, na př. na str. 25. „ve volšičkách" (spis. tvar: v olšičkách), „ve smrkouch" (spis.: ve smrcích), „u křemeny" (= střemehy), „lohový" (= hlohový) atd., ale vedle toho na str. 8. „mýto" (m. mejto), na str. 11. „na staré (m. starý) vsi" a j. Podle toho někdy byl tvar lidový nahrazen tvarem spisovným.

Vedle významu pro jazykozpyt mají pomístně názvy význam pro zeměpis. Ráz a povaha jednotlivých míst v území jsou jimi často velmi výstižně naznačeny. Po této stránce studie sl. Sp. zasluhuje náležitého povšimnutí od našich zeměpisců. Právě proto, že pomístně názvy tak