drobné zprávy národopisné.

Vráž. Pan Jan Krych, rolník, upozornil mne, že u Cakova na Českobudějovicku jsou dva neosídlené vrchy Vraže. Vrchy ty leží u silnice, vedoucí z Budějovic na západ, mezi vesnicemi Dubny a Velký Čakov. Jeden z nich je jihovýchodním cípem podlouhlého hřbetu, jenž stoupá od severozápadu к jihovýchodu z 466 m na 477 m, a sluje Vraže. Leží od silnice na sever, na druhé straně silnice jsou rybníky a Podvražský mlýn. Druhý je na jih od silnice, je to poněkud kratší hřbet, pokračující ve směru severnější Vraže, má na severozápadním cípu výšku 474 m a sluje celý Vráž. Východně od něho je les Ketlov. Silnice jest na výši 409—413 m. Okolni výšky na severu 408, 414, na jihu 422 431. Oboj! Vraže jsou zalesněné. V. T.

@-----------------

Vráž. Panu univ. prof. Dru. B. Němcovi děkuji za následující zprávu, jíž rozmnoží, doklady o neosídlených vrších v Cechách, jichž jméno může souviseti s původním Vráž-. „Na východ od Chlumce n. O, mezi vesnicemi Stará Voda, Chudeřice a Chejšf, je uprostřed nevelký les, — vzdálený od jmenovaných vsí asi 3 km — s nápadným, nevysokým ostrým vrškem. Les nazývá se Vražebnice. Nedaleko od něho asi půldruhého km na východ, je tvrziště Nedabylice, u bývalého rybníka Kocuříka. Pole kolem tvrziště se rozkládajíc! dodnes šlovou „v Nedabylicich". V. T.

@----------------

V Agrárním Archivu (III., 81) otiskl dr. B. F. Horák zajímavou stať „Bývalý rozsah zarostlé půdy v okresu plzeňském dle svědectví místních názvů". Opíraje se o práci A. Profousovu, „Jazykový výklad místních jmen v plzeňském hejtmanstvi", sestrojuje (a kreslí) mapu dřívějšího zalesnění na Plzeňsku. O bývalém zalesnění svědčí mu názvy odvozené od určitého stromu, názvy, které jen povšechně poukazují na půdu někdy porostlou, názvy, které přímo poukazují na mýceni nebo pálen! lesa, názvy Lhota a Újezd. Podobných jmen osad nalézá v okresu plzeňském 28, t. j. bezmála čtvrtinu. Místní název mu při tom jenom dokládá, že půda v nejbližším jeho okolí byla zarostlá. Zakreslením zarostlé půdy kolem osady rozmnožuje se počet porostlých parcel. Jejich rozložení poukazuje pak na pravděpodobnou bývalou souvislost, neodporujl-li tomu místni poměry. Pro zakreslení bývalé zarostlé půdy možno celkem přijmouti zásadu, že poloha osad nebude asi přiliš vzdálena od pokraje bývalého lesa. Tím postupem konstruuje souvislý lesní komplex pro celou jižní část plzeňského okresu v poříčí řeky Oslavy a při horní Bradavě; zde jen v jihovýchodní části rozkládala se plocha nezarostlá již ve 12. stol. Otevřená krajina rozkládala se hlavně podél toku Mže, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy v okresu plzeňském až po jejich soutok. Ovšem aby byl úplný obraz o bývalém zalesnění, musil by se — jak připomíná sám dr. B. Horák — opirati i o materiál, jejž by poskytly názvy osad zaniklých a názvy traťové. V připojené mapce bývalo by dobře zakreslit i osady (ovšem s odlišujícím označením), vzniklé ještě před osadami, ukazujícími svými názvy na bývalé zalesnění. -z.

@-------------------------

Zemědělský Archiv VIII., č. 3 sl. otiskuje jubilejní spis odboru zemědělského na české vysoké škole technické, jenž letošním studijním rokem dovršuje prvé své desítiletí. Úvodní část „Historický přehled vývoje studia zemědělství na vysokých školách u nás" je cenným příspěvkem к českým dějinám kulturním i к dějinám českého zemědělství. Dr. Brdlík neomezuje se totiž na pouhé vylíčení vývoje českého vysokého učení zemědělského, jehož prvé počátky sahaj! do doby josefínské. Připojuje pro prvé období zemědělského studia, které mu končí drem J. B. Lamblem (nazývá je obdobím encyklo-pediků, po němž nadešla teprve nynější specialisace učení) podrobné kritické ocenění jednotlivých učitelů a vědeckého ducha i směru, kterým působili. Při tom sleduje stále