str. 205
i souvislost zemědělského učení s praksí, zejména vlivy jeho na skutečné poměry zemědělské výroby, na př. na přechod k hospodářství střídavému a j. Tímto — při vší výrazové stručnosti — širokým pojetím vyniká staf nad obvyklé práce jubilejní, nabývá širšího zájmu a stává se vítanou celkovou informací každému, kdo chce se orientovat o teoretických vlivech na české zemědělství v minulém století. -z.
@--------------------------
Leopold Weigner vydal drobný spisek „Lidové stavitelství a svéráz našeho venkova". (Rolníkovy knihovny sv. 34. Nákl. Zeměd. knihkupectví v Praze 1916. Str. 24. Hal. 50.) Knížka, která nepřináší nových hledisek ani nových podnětů, shrnuje svědomitě a pečlivě vše, к čemu byl již dán ať u nás, ať v cizině impuls na poli snah o lidový, rázovitý vzhled venkova. Při tom — a to jest na škodu zvláště vzhledem к poslání knihovny, v niž spisek vyšel — jsou úvahy pě Weignerovy příliš všeobecné. Působivost jejich právě ve vrstvách, jimž se asi dostanou do ruky, byla by opravdu velmi posilena, kdyby byly konkretisovány, kdyby na význačných příkladech dobrých i odstrašujících byly výklady demonstrovány. Potom ovšem by knížka nezbytně byla vyžadovala dokladů ilustračních: stala by se nákladnější, ale skutečně by mluvila к těm, jimž jest určena. Takto propagační její posláni poněkud selhává. Jinak s tendencí spisku jest jen souhlasiti. Není pochyby, že i dnes venkov potřebuje umělecké náplně svého života. A není pochyby, že zejména užité umění pro venkov nemůže býti pouhou kopií, odstupňovaným odleskem umění městského, ani pouhou napodobeninou starého lidového umění. Snahy o ně ovšem mohou podnítiti a posíliti školy, soutěže, poradny atd, ale splnění jim dají pouze opravdoví, tvůrčí umělci, jejichž práce vyjde z potřeby života. -z.
@--------------------------
Sdružení výtv. umělců mor. v Hodoníně vydalo (r. 1916) ukázkou z díla „Šatky a šátky" album o 17 barevných reprodukcích Úprkových studii různých úvazů šátků na moravském Slovensku. Dílo samo — dle slovného doprovodu, jejž mu napsal dr. AI. Kolísek — bude míti několik set vyobrazení. Vázáni šatek a šátků mělo a má namnoze mnoho odstínů: Liší se jím vesnice od vesnice. A i v jedné obci je hodně různotvárné. Jiné je pro chvile svátečni (obyčejně s konci dolů), jiné je všední, při němž jsou vázány „konce hore". Ale úvaz liší se i dle doby roční; liší se i dle šatu: jinak váži šátek ke kožichu, jinak, jdou-li bez něho; liší se i dle období církevního roku (v postě váží jinak než jindy) a ovšem i dle příležitosti, k níž je šátek brán: jinak zavazuje se děvče к muzice, jinak kmotra ke křtu a pod. Vždy pak jest vázání velmi umělé a složité. Proto budilo brzy pozornost umělcovu (na př. již Mánesovu) i etnografovu (Klvani, Havelkové a j.). Studie Úprkový, třebaže nejsou pro lidopisce vždy dosti detailný, dosti zřejmý ve všech podrobnostech, jsou i národopisně cenny. Předností jejich je věrnost, která jest u umělce-rodáka slováckého, žijícího mezi svým lidem, téměř dána sama sebou. Jejich předností je i plastičnost, plná barvitost a vhodné vyzdvižení toho vždy, co jest právě charakteristické při tom kterém úvazu. Těchto účinů lze při fotografii, jinak ovšem mechanicky přesnější a až ztrnule objektivní, docíliti mnohem tíže. Vydané album zobrazuje na 17 svých tabulích úvazy z 9 slováckých obcí (ze St. Břeclavě, Hroznové Lhoty, z Ma-řatic, Petrova, Ratiškovic, ze Svatobořic, Tasova, Vlčňova a Velké), některé úvazy i v různém pohledu. Je tu nejen vázáni šátků, které se nosí na Slovácku od nějakých 80, 90ti let, nýbrž i vázání šatek, které zbyly (na př. ve Velké, v Hroznově Lhotě) jako přežitek kroje dřívějšího, a úprava hlavy v pentlíku. Jednotlivé listy předvádějí: 1. sváteční vázání šatky horňácké z Velké. 2. staré vázání šatek z Hroznové Lhoty. 3. šátek z Velké, vázaný na velikou, vzadu čtvercovou kukli. 4. obyčejný úvaz „konce hore" z Vlčňova (z jiné strany na tabuli 9. a 11.) 5. nevěstu z Vlčňova (a na listě 10.
|
|
