@--------------------------

Родна кптка. Отборъ пародии п'Ьсни. Пзбралъ и наредплъ Б. Цоневъ. Sofie 1916, stran XII + 224. Cena 3'60 1.

Sbírek bulharských národních písní máme dnes už jistě značné množství. Počínajíc skromnou, ale epochální sbírečkou Vukovou v „Dodatku" r. 1822, která objevila nynější Bulhary před forem vědy i celého světa, šíří se známost bulharských národních písní a dochází k jich edicím. Jsou to ovšem edice ceny nestejné. Sbírali většinou lidé ne vždy dobře připravení pro takovou práci, lidé> jimž šlo o pouhé zachování textu, ale o přesný záznam nebo nějakou metodu ve svém zapisování a otiskování nedbali. Aspoň některé ze sbírek těch uvedu. Z nich na prvém místě jest sbírka Iv. Bogojeva v Pešti 1842 vydaná, pak zejména sbírka bratří Miladinovců, vydaná r. 1861 v Záhřebe (znova v Sofii 1891), jež byla podnětem ke sbírkám dalším a v překladech vešla ve známost i u jiných národů. U nás už v r. 1874 a 1875 přeložil z ní mnoho písní Josef Holeček ve dvou svazcích „Junáckych písní národa bulharského". Sbírka Miladinovců povzbudila jiné Bulhary a také Rusy k horlivému zapisování národních písní bulharských, tím spíše, když ve stejné době ohlásil se Verkovič svou mystifikovanou „Vedou Slovenu", které mnozí z učenců — z ruských na př. Miller a z našich Geitler —■ uvěřili stejně jako jiní zas věřili Rukopisům Královédvorskému a Zelenohorskému. Ze sbírek pravých bulharských národních písní dlužno uvésti rusčuckou edici Lačoglu-Astardžievovu z r. 1870, dále sbírku Colakovovu z r. 1872 Bogorova (1879), Kačanovského (1882), Bončeva (1884), L. Iv. B. v nákladu S,i;bbova a Semkova v Sofii (1884), Jastrebova (1886), Šišková (1887), Ilieva (1889), Karanova ve Sborniku ministerském (1889), Popova tamže (1891), Sapkareva (1891), Tachova (1895) a j., až posléze i sbírku Jankova z r. 1908. Viz Sišmanov v Min. sbor. I., 1—5, a Jagič v Arch. f. sl. Ph. XIII., 129.

Uvedené edice, jak jsem již shora podotkl, jsou ceny nestejné. Také není jimi počet sbírek bulharských národních písní nikterak vyčerpán. Bulharské časopisy, zejména Periodičesko spisanie, Rodopski naprěcxk a ministerský Sborník skrývají písní na sta. Ale všechny téměř mají nějakou vadu, t. j. nevyhovují dnešním zásadám takové práce; všechny obsahují sice text více méně správně zapsaný a reprodukovaný, ale většinou neuvádějí jmen zpěváků lidových, neznají jich stáří ani vzdělání, většinou otiskují své písně zcela nahodile bez jakýchkoliv metod a hledisk, mnohdy otiskuji i písně už známé a jinde vydané bez nejmenši odkazové poznámky — o aparátu srovnávacím ani nemluvě. Listu-jeme-li v těchto sbírkách, tu teprve vidíme, jak vysoko stojí nad nimi práce skromného lužického pracovníka J. A. Smoleŕa, jenž svou edicí lužických národních písní už v 1. 1841—1843 předstihl všechny slovanské sbírky současné a dal slovanské filologii dílo dosud svěží a cenné, dílo s přesnými texty a paralelami tehdy známých písni slovanských i neslovenských.

V citovaných sbírkách bulharských je hotový nelad: Miladinovci sice roztřídili svůj materiál do jednotlivých hesel písní samoviiských, církevních, junáckych, ovčáckých, hajduckých atd., ale nástupci toho nedbali, naproti tomu zase uváděli, odkud písně jsou a jmenovali i zpěváky, namnoze přesné indexy a rejstříky vynechávajíce. Poměrně nej-větší sbírka je Sapkarevova, rozdělená v několik svazků, poměrně nejlepši uspořádáním i vydáním je „Sborník" Ilievův. Iliev už dbá rozdělení obsahového, neboť zapsané písně sestavil do tří skupin písní koledních, Iazarských a jarních, všude uvádí místo zápisu, jmenuje i zpěváka lidového a posléze v doplňcích se pokouší o registrování paralelních písní neb variantů ze známých mu sbirek.