znamení života, predzvesti smrtí v lidových podáních, obyčejích a pověrách.

2. Návěští o nehodě rekově podává prsten1) od reka zůstavený, aneb jiný klenot.

V slovenské povídce ze Spiše dal muž odcházeje do světa ženě prsten, když z něho krev poteče, zahynul (Czambel 444). Podobně vypravuje cikánská povídka z Bukoviny (Groome 110 č. 29), jenže tu byl prsten, jako jinde obyčejně nůž, zastrčen do stěny.

V rumunské povídce ze Sedmihradska (Schullerus 257 č. 121) dal hoch dívce prsten „roztaví-li se stříbro, jest mrtev", a dívka dala mu hedvábný šátek zlatem orámovaný — „zmizí-li zlato, jest mrtva", V italských versích látky o závistivých sestrách (Comparetti 27 č. 6. Imbriani 88 č. 6, 106 č. 7, Gonzenbach 23 č. 5) zůstavil bratr rubín: pokud je jasný, jest on na živě, je-li ztemnělý, je mrtev. Podobně v jiné italské povídce (De Nino, Fiabe abruz. 139) prsten zůstavený od reka matce. V jiné italské versi (Pitré č. 36 = Crane 19 č. 4) dostaly děti od víly takový prsten, měnící barvu, když se jednomu z nich přihodí neštěstí. Ve versích pohádky o netvoru a krásce (Imbriani 278 č. 64, Webster, Basque Leg. 169) dostala nevěsta odcházejíc domů od netvor-ného ženicha prsten, když jeho kámen ztemní, vede se mu zle. V úvodě jiné verse téže látky (Imbriani 333) zůstavil otec odcházeje takový prsten doma. Ještě v jiných pohádkách, v sicilské (Gonzenbach I, 29 č. 7) podobně zanechal rek své sestře prsten s drahokamem; kdyby se zkalil, znamenalo by to jeho smrt. Rovněž ve versi povídky o závistivých sestrách z Malty (lig I. 33) dal rek sestře prsten, zčerná-li, přihodilo se mu něco zlého. Podobně oznámil ve východohaličské povídce (Kolberg, Pokucie IV. 89) nevěstě zčernalý prsten smrt rekovu. Ve velko-ruské povídce z Rjazan. gub. (Худяковъ I. 80) vyměnili si bratr a sestra své prsteny, sestra řekla mu, bude-li nemocen, jeho prsten u ní ztemní, a zemře-li, úplně zčerná, stejně její prsten u něho.

V arabské povídce z Iraku (Weißbach .50) rek vyhledávaje svou zrádnou matku, vyměnil se ženou prsteny, sežloutne-li kámen v prstenu, zemřel.

V povídce burjatské z gub. Irkutské (Балаган. Сб. 90) vyměnili si rekové své zlaté prsteny: bude-li jeden z nich přemožen od nepřátel, ztemní a zčerná prsten a druhý musí přispěti na pomoc.

Granát mění dle maďarské pověry svou barvu dle toho, jaké má zdraví osoba, která jej nosí; pokud jest zdráva, jest krásně červený, ale stůně-li, kámen bledne (Jones-Kropf str. LXIV):

Ve velkoruské povídce z Oloněcké gub. (Ончуковъ 265 č. 107) silák poslán pro kožich nesmrtelného Koščeje dal matce prsten, rozleje-li se, není již živ.

Pozměněno jest to v povídce ze Slavonie, jejíž lidový původ jest jistě pochybný (Vogel VM 12 — Kletke II. 43): rek dostal od milenky