démantový prsten, stálý jeho jas ukazuje mu, že se může touže cestou dále brati, ale jak se lesk zmenší, má zvoliti jinou cestu.

V švýcarské pověsti (Singer, Schweizer M. II. 152 č. 9) dal rek odcházeje své nevěstě prsten, zčervená-li jeho bílý kámen, zemřel.

V švédské pověsti (Stroebe I. 308 č. 61) znamená smrt v rodině, když se na šedém kameni v prstenu objeví červená skvrna jako kapka krve.

V legendě o sv. Alžbětě dal vévoda Ludvík odcházeje do křižáckého tažení své ženě prsten, jehož kámen se zlomí aneb vypadne, jak se mu přihodí neštěstí (Cosquin I. 71, Zs. d. Ver. f. VKunde, XX. 69).

V staré pověsti o Flores a Blanchefleur zkalí se kámen prstenu, když jest život neb svoboda Blanchefleur v nebezpečí. (Cosquin I. 71).

V skotské baladě praskne prsten lorda Wearie, když byla doma jeho žena zavražděna (Zs. d. Ver. f. VKunde, XX. 69, Hartland, II. 27 pozn.).

V italské versi povídky o krásce a netvoru z Abruzz (De Nino Fiabe 164 č. 29) dal netvor dívce prsten, obrátí-li se kámen к ploché její ruce, znamená to, že pro ni trpí.

V arménské povídce ze Sedmihradska (Wlislocki SM. Armen. 146 č. 93) dala dívka odcházejícímu milenci zlaťák: zrezaví-li, zemřela.

Ve velkoruské versi povídky o zvířecích švakřích (Аеанасьевъ I. 232 č. 94) zanechal rek vyhledávaje svou ženu od netvora unesenou u švakra havrana stříbrnou tabatěrku, u švakra orla stříbrnou vidličku, u švakra sokola stříbrnou lžíci; stříbro zčernalo, když byl rek od netvora rozsekán.

V jedné francouzské povídce (Bladé, Gascogne, I. 134 č. 5, srv. Köhler, I. 119) zhotovil učeň dívce zlatý náhrdelník kouzelnou mocí nadaný, který zůstane mimo jiné žlutý, pokud bude on šťasten, ale zčervená, jakmile ho stihne neštěstí. V jiné (ib. 184, srv. Anmerk. KHM. Grimm, II. 243) dostala dívka zlatý prsten, onemocní-li, dostane prsten barvu stříbra, a dostane-li barvu krve, bude v nebezpečí smrti.

V arabské povídce z okruhu látky o závistivých sestrách, (Spitta Bey, 124 č. 10) zanechal první bratr růženec, druhý prsten, zúží-li se, zahynul, třetí dal růži, zvadne-li, zemřel.

Také v indické versi téže látky (Dracott 204) dal rek sestře růženec : jak se kuličky snadně oddělují, jest zdráv, ale nedají-li se již odlučovati a budou-li spojeny, stihlo ho neštěstí neb smrt. A stejně ve versi téže látky ve sborníku „Tisíc a jedna noc" (Chauvin, V. 98).

Taktéž ve francouzské versi téže povídky (Revue des trad. pop., V. 737) dal rek odcházeje své sestře růženec, ale udal jinaké znamení: jako jinde jeho zakrvácení znamená jeho smrt. V italské versi manto-vanské (Visentini, 206 č. 46) dal nejstarší bratr rovněž své sestře růženec, když avemaria se zastaví, jest v nebezpečí. Podobně vypravuje katalonská verse (Hartland, II. 9). V jiné francouzské povídce (Melusine, I. 214) byl tento růženec složen z malých růžových bobulí („de petites baies rouges") a tu ovšem jich vadnutí oznámilo smrt bratří.

S tím souvisí motiv povídky sborníku „Tisíc a jedna noc" (Chauvin, VI. 8 č. 273), že smrt rekovu oznamuje prsten svírající prst jeho bratra, a totéž vypravuje novější egyptská povídka (Yacoub Artin Pacha, Cont pop. de la vallée du Nil 275), též turecká povídka ze Stambułu