svatebních obyčejů poučuje nás, že zprvu nejspíše jen nevěsta dostávala od ženicha prsten a jen žena nosila prsten snubní, jak to bylo zvykem německého měšťanstva XVI. stol. a namnoze dosud v Německu a Švýcarsku, a zvláště v Anglii dosud je obvyklo (srv. Bächtold op. c. 154). 3. Šátek neb jiná oděvní část rekova. .

a) Šátek červený hedvábný ve versi látky o bratrech dvojčatech z gub. Poltavské (Етнограф. 36. XIV. 108) pověšen na dubě; zčernalý jak saze, znamená smrt. Ve velkoruské versi (Аванасьевъ3 I. 212 č. 92) vyměnili si bratři šátky; ukáže-li se na šátku krev, jest bratr mrtev. Podobně v eston. versi (Kallas 117 č. 4) zkrvavělý ručník, který rek dostal od svého kmotra. Podobně v rumunských versích ze Sedmihradska (Sáiněnu 611 c), 613 e), Kremnitz 208, Schullerus 14 č. 5); v maďař. (Klimo 148) bílý šátek pověšen na vrchol stromu. Tento motiv znají také italské verse, v milánské (Imbriani 388) zůstaven bílý šátek: jak bude pln krve, bude rek ve velkém nebezpečí.

Taktéž ve versích jiných látek. Ve valašské povídce (Tille, 18 č. 12 a.) řekl kůň svému pánovi, aby poslal své bratry na vartu, dal jim karty do rukou a svíčku, a zavěsil hedvábný šátek, a aby pustili koně, jak z toho šátku začne krev kapati. V slovenské povídce „Světská krása" (Němcová, Slov. poh., II. 6 č. 37) dal rek, než byl spuštěn do podzemní říše, „stařečkům" bílý šátek, až se bude červenati a krví promokati, bude s ním zle a mají mu přijíti na pomoc. Ve versi Prosto-národ. Zábavníka, II. 303 sl. (srv. Dobšinský, VIII. 30, 32 pozn.) začervenaly se ubrusy zanechané rekem jako krev dvakráte, když byl od bosorky přeměněn po prvé v jelena, po druhé v medvěda; šli ho hledali „rytíři" vedeni ubrusy a zachránili ho.

V rkp. povídce Příhodové č. 10 dala dívka odcházejícímu milenci tři bílé šátky, modrá-li první, znamená, že jest к čemu nucena; druhý, chytající rez, znamená, že jest nemocná, třetí, měnící se do červena, znamená, že se s ní stala proměna.

V běloruské pohádce (Романовъ, VI. 356) pověsil rek šátek na hřebík, podstavil sklenici a řekl matce, jak skápne krev ze šátku do sklenice, aby pustila labuť a sokola. V jiné, kde jest táž scéna, jako ve valašské versi, zavěsil ručník, podstavil rovněž sklenici a řekl bratrům, aby mu přišli na pomoc, jak začne krev z ručníku kapati do sklenice (ib. 251). Více méně stejně vypravuje jiná ještě běloruská verse (Аванасьевъ, I. 164 č. 77): pověšen bílý šátek, až krev začne přetékati z misky, mají bratři pustiti koně a sami přijíti na pomoc. V jiné versi (ib. 168 č. 78) bylo zapomenuto na ručník, rek dal bratrům jen misku, a když plná nateče krve, mají к němu přijíti. A ve versi Or.enburské gub. (ib. 156 č. 76), když bude svíčka dohořívati a ze šátku přibývati krve na talíři.

Stejně v lotyšské versi (Ulanowska 396) nalil rek vody do skleniee a dal ručník bratrům: jak se voda promění v krev a z ručníku počne voda (!) téci, rychle aby mu letěli na pomoc. V jiné lotyšské povídce (Weryho 167) dal rek princovi šátek, věstící jeho smrt, jak z něho poteče krev.

Podobně v rumunské pohádce ze Sedmihradska (Schullerus, 74 č. 35), v maďař. (Jones-Kropf, 55 č. 12) bílý šátek pověšen na vysoké