tyči. V italské versi látky o závistivých sestrách (Comparetti, 26 č. 6) zůstaven bílý šátek, zčerná-li, jest bratr mrtev. V gagauzské povídce z Bessarabie (Радловъ, X. 122 č. 66) pověsil bratr, odcházeje do boje s drakem, šátek na trám a poručil bratřím, aby pustili psy na pomoc, když ze šátku začne kapati krev. V litevské povídce (Leskien-Brug-mann, 372 č. 7) pověsili bratři na křižovatce modrou korouhvičku, čí se zbarví na červeno, tenť jest mrtev.

Ve východo-haličské povídce (Роздольський, 23 č. 7) rozdělil švakr s rekem šátek: pokud zanechaná polovice bude čistá a ruměná, vede se mu dobře, ale jak se zatemní, bude mu zle a přiletí mu na pomoc.

Ve velice zvláštní hercegovské povídce (Krauss, SM. П. 353 č. 139) rozdělila strakatá kravka pastuchovi šátek, který on našel v jejím levém rohu, ve dvě polovice: čí polovice se najde jednou zkrvavělá, ten z nich je mrtev.

Zachovalá bělost košile ženiny aneb jejího pláště jest svědectvím její věrnosti v německých povídkách o věrnosti ženy muže upadlého do zajetí pohanského či tureckého, které jsou známy od XV. stol. a do novější doby mezi lidem byly vypravovány. (Srv. můj článek v Národopis. Věstn., VI. 2, 4 sl., novější verse jest korutánska ve sbírce Gra-berově, 385 č. 536.) Tento motiv obsahuje již povídka „Dějů římských": tesař oženiv se s dcerou rytířovou dostal od její matky košili, která zachová svou bělost a neporušenost, pokud jest neporušena věrnost obou manželů (Köhler, Klein. Sehr. II. 446) čili jak řečeno v staročeském překlade (vyd. J. V. Novák, 77 č. 59) má takovou moc „budeš-li jie požívati až do smrti nikdy jie nebude třeba práti, anižť se kdy zděře, ani zetlé, dokudž spolu věrně v svém stavu manželském s uobú stranu budeta přebývati. Pakli by kto z vás, jehož buoh ostřez, své lože prestúpil, ihned se ta košile špiní a bude potřebovati pranie, jakožto i jiné rúcho". Srv. hebrejskou pověst „Nebeská košile" M J. bin Gorion, Dar Born Judas I. 104.

Vzdálený ohlas této povídky jest maloruská (Грннченко, Изъ уст ь народа, 208 č. 234): „čumák" a jeho žena navlékli při rozchodu čisté košile a na návrh ženy smluvili se, že stále ji budou nositi, nikdy jí nesvléknou, a kdo z nich zhřeší, ten bude míti košili černou, která se nedá vyprati. Kupec vsadil se s mužem, že ženu jeho svede, a na košili bylo v dalším vypravování zapomenuto.

Rumunská verse ze Sedmihradska (Schullerus, 93 č. 39) jest rozmnožena jinými motivy: žena oholila muže před rozchodem, poroste-li mu vous, mluvila s jiným mužem; a dala mu pak ještě košili bílou jak sníh, zčerná-li, promluvila s jiným mužem. Následují tytéž motivy, jako v povídce tunisské a j. (Národopis. Věstník, VI. 9 sl.)

V bulharské versi z Plovdivská (Сборн. мин. VII. 206) látky nahoře str. 196 připomenuté, dal král odcházeje do války svým třem dcerám po bílém šátku: šátky obou starších dívek byly potřísněny, když se jich chopily špinavé kovářské ruce, ale nejmladší uměla chytrostí svou utéci, nasypavši jim popela do očí. .

Rukavice rekovy pověšeny,—jak začíná z nich krev kapati, mají bratři přispěchati rekovi na pomoc v běloruské povídce z Cernigov. gub. (Аеанасьевъ3, I. 153 č. 75). Podobně v maloruské versi z „Ukrajiny"