mimo tělo (of the King's external soul). Je tu ovšem také zachován jiný starobylý názor, že jméno jest součástkou nositele jeho. Podobný význam jako pečetidlo má patrně pero albánské povídky, a podobně také bude třeba vykládati obě makedonské verse.

Hartland srovnává (II. 42) zvyk v Durynsku zapsaný: Kdo chce zvěděti, jsou-li nepřítomné děti neb jiní členové rodiny na živě, nastrčí žitné klasy do bochníka, opatřiv je jmény nepřítomných, spálen-li klas při pečení chleba, znamená, že dotyčná osoba jest mrtva. V Uhrách nastrčena pera do koláčů (ib. 48). Týž názor jest také podkladem pověr s milostným čarováním souvisících, kde ke květinám také připojena jména milenců а р., jak bylo výše připomenuto.

V Sasku pekou tolik koláčků, kolik jest osob v domě, každý koláč opatřen jest jménem jedné osoby, do koláčů pak vytlačeny prstem dirky; čí dirka se uzavře při pečení, ten umře. (Hartland, II. 48.)

Jinak soudilo se již z toho, kterak chléb se pekl, po případě byl upečen na příští osud, tak v Německu již z XI. stol. máme zprávy o • chlebě pečeném na 1. ledna. Podle toho, popraskala-li ječná zrna daná na rozžhavené ohniště, ohlašovalo to nebezpečí, jinak ovšem, zň-stala-li tichá (Hartland, II. 47). V severním Německu oznamovalo smrt v rodině, pukl-li nově upečený chléb (ib. 48). v zadních Pomořanech zemře, čí chlebíček nevykynul (Bl. f. pommer. VKunde, V. 55).

Taková slavnostní pečiva zhotovují se o vánocích ještě v jiných krajích, daleko ještě složitější a obřadnější, jako na př. v Srbsku (Zborník jslav., V. 276), ale nespojují se s ním taková znamení pověrečná.

V povídce z Makedonie-Debrska (Шапкаревъ, 22 č. 13 = Leskien Balkan.-M. 37 č. 9) dal rek bratrům vlas s hlavy své, jak krev z něho začne kapati, jest mrtev.

Podobně oznamuje v řecké povídce z ostrova Milos (Legrand, 6—9 = Garnett, II. 280, 282) tonoucí vlas nebezpečí hrozící životu rekyninu.

A taktéž v povídce severovýchodoamerických Indiánů věstí smrt rekovu zvláštní věc udělaná z barveného provazu a sobího temněrudého vlasu (Hartlad, II. 12). V pověsti Indiánů arizonských dva bratři vydavše se na hon pověsili své toulce u ohniště a přivázali po vlase přes dveře, spadne-li toulec, znamená to, že jsou mrtví, přetrhnou-li se vlasy, umírají (ib. 40).

V jiné versi látky o bratrech-dvojčatech z Jekaterinoslav. gub. '(Манжура, 31) postavil rek uprostřed dvora lať a na ni navázal snop, spadne-li znamená to jeho smrt. To jest již pověra nad jiné rozšířená, že každá nenadálá příhoda znamená neštěstí.

V pověsti stredoamerického kmene indiánského zanechán od reků matce jako znamení jich života kaučukový m í č, jímž hrávali (Hartland, II. 11). Takový míč zaujímá v životě severoamerických černochů velmi důležitou úlohu: žena ztrativši svůj míč uvržena do největšího zoufalství, volala, že by raději byla v hrobě, že nepřítel ukradl jí její míč — štěstí '(„luckball"); její duše, její osud, štěstí byly v něm obsaženy, a jak byla šťastna, když byl nesmírně špinavý maličký míč nalezen a jí donesen (Mary Alicia Owen, Old Rabbit, the Voodoo and other sorceries, .str. 169). Zena pak míč napájela kořalkou a ovšem sebe stejně „posil-