nila", a na konec ukryla pod pravým ramenem, upevnivši jej provazem taženým přes levé rameno. Jest tu podrobně vypsáno, z jakých součástí a jakým způsobem byl takový míč zhotoven od černošského černokněž-níka za stálých zaříkadel (op. c. 174—179), a důležité jest, že jednou za týden musí býti míč vykoupán v kořalce, jinak by jeho síla vymizela ; černokněžník dal míči jméno osoby, pro kterou byl určen (srv. Hartland, II. 43).

5. Někdy jest v pohádkách takovým znamením svíčka.

V tirolské versi látky o závistivých sestrách (Zs. f. deutsche Mythologie, I. 456 = Zingerle, II. 116) znamená neštěstí přihodivší se rekovi, když svíčka jím zažehnutá zhasla.

Rek odcházeje do boje s drakem postavil v běloruské povídce z Mogilev. gub. (Романовъ, VI. 385, 387) svíčku do misky na stůl a poručil, aby byli jemu na pomoc posláni jeho sluhové, jak ze svíčky začne krev téci; před bojem s třetím drakem (ib. 389) rozestlán šátek, naň postaven zlatý svícen, a zapálena svíčka: jak šátek zčerná, svíčka zhasne, svícen zčerná, mají se mu pustiti sluhové na pomoc.

Velmi složitý jest tento motiv v jiné běloruské povídce (ib. VI. 266): rek postavil na okně sklenici vodky a sklenici vody, na stole postavil svíčku voskovou a ještě svíčku lojovou, i dal bratrům karty, aby se .bavili; jak z kořalky poteče krev, seznámí se jen s netvorem, když z lojové svíčky poteče krev, půjde bojovati, když poteče krev z vody, začne ho netvor přemáhati, a když poteče krev z voskové svíčky, tu netvor ho zabije. Ať mu přiběhnou na pomoc, když krev z vody uvidí.

Místy ve Francii zkoumají, uzdraví-li se nemocný; příbuzní putují к oltáři, zapalují před vzývaným světcem svíčku, a soudí podle toho, jde-li plamen přímo aneb je-li matný. V Bretónsku zkoumá tímto způsobem žena námořníkova, je-li její muž ještě živ (Hartland, II. 46; Revue des trad. pop. IX. 489). Když nemá dlouho zpráv o muži, jde к oltáři a zapálí před svatými voskovou svíčku; je-li muž živ, hoří jasným, stálým plamenem, jinak hoří matně a brzy zhasne (Hartland, II. 46).

Svíčky, lampy považovány za symboly života, jak jest známo z křesťanské symboliky a motiv ten vyškytá se pravidelně v povídce o smrti-kmotře, ukazující lékaři, který z její milosti se stal lékařem, řadu sviček-životů (Anmerk. KHM Grimm, I. 377 č. 43). Pod. Zbiór, II. 129 a v českocikánské versi Ješinově, kde jest motiv ten posunut na sám počátek a obměněn. Totéž nalézá se v španělské povídce o vyměněné nevěstě (Macculloch, 121) : život sester i dívky zaujímající místo královnino jest spojen s hořícími svíčkami; dcera oslepené královny dostane se vedena sv. Josefem do místnosti, kde jsou tyto svíčky ; dvě zhasne a dvě sestry upadnou mrtvé; třetí přinese domů otci, žádá ho, aby volil mezi svou věrnou ženou a falešnou, a on uhasí svíčku její.

Ve tklivé povídce slovinské (B. Krek, Pravljice, 72 č. 31) odlil mladík ze své lampy do lampy nemocné milenky, a tak zemřeli oba v tutéž dobu, a zároveň zhasly na vrchu obě jejich lampy. Na rozdíl od jiných pohádek dovedla mladíka k těmto lampám matka boží.

Srbská povídka vypravuje, jak u starce „Usudu" hoří louč jeden den slaběji, jiný silněji, podle toho, jaké štěstí usouzeno novorozeněti. Jinde doveden nešťastný muž od boha do ráje a tu mu ukázány svíčky