na oltáři plápolají, bude nešťastné manželství, teče-li z nich, budou plakati; slabě-li která hoří, budou nemocni; zhasne-li některá, brzo zemře (Vlastivěda slezská, I. 194—-5). Na Těšínsku : zhasne-li při slibu svíčka na levé straně, zemře žena; když na pravé, muž do roka (Bezkyd-ské besedy, I. 143).

R. 1895 událo se v kostele Chrášťanském u Písku, že při sňatku náhle zhasla svíčka na oltáři, dříve než kněz sňatek posvětil, a tu nevěsta vzkřiknuvši „moje svíčka zhasla!" sklesla a skonala (Zs. d. V. f. VKunde, XV. 438). Srov. Šebestová, Lidské dokumenty, 83; Dobšinský, Obyčaje, 438. Slov. Pohľady, XV. 670. Wuttke,3 215 č. 301. Sartori, Sitte u. Brauch, I. 88. Podobně u Slovinců (Pájek, 271), u Poláků v Haliči (Zbiór, X. 86, Mater, antropol., VI. 163; Lud VIII. 360), v Po-znaňsku (Mitt. Schles. VK. sv. VII. seš. 13, str. 51), u Mazurů (Toppen, 88), u Kašubů (Nadmorski, 58, 59, Seefried-Gulgowski, 110); u Malorusů (Piprek, Slav. Braut, 35), u Bělorusů (Federowski, I. 240 č. 1153), v gub. Vilenské (Wisła, XVII. 276 č. 133), u Velkorusů Voronež, gub. (Жив. Стар., XIV. 155) hoří-li svíčky stejně,- zemrou manželé spolu, Jaroslav, gub. (ib. VI. 263), v Tver. gub. (ib. XI. 310); u Litvanů (ib. XV. odd. 2. str. 192: na čí straně hoří svíčka temněji, bude míti nešťastné živobytí), na Kavkaze (Сборникъ Кавказ., XXXII, odd. 3. str. 4), v Chrvatsku (Zborník jslav., I. 254, „БеговиН, Живот срба граничара, 134), v Starém Srbsku (Ястребовъ, Обичан тур. сер-бовъ, 354).

U Němců na Šumavě soudí se, když svíčky na oltáři silně blikají, že se manželé budou silně hádati a rváti, hoří-li jedna svíčka špatně, zemře dotyčná polovice dříve, a je-li světlo svíček mdlé, nedosáhnou manželé vysokého věku (Zs. f. VKunde, II. 469). Podobně u západočeských Němců (Alois vJohn, Sitte, Brauch, 44), v severních, severovýchodních a východních Cechách (Deutsche VK. östl. Böhm., IV. 153; IX. 28. Mitteil. Schönhengst, П. 84; VIII. 104); v Slezsku (Mitteil. Schles. VK. VII. seš. 13. str. 51 č. 68, 69; Drechsler, Sitte, Brauch, I. 261, Zs. f. VKunde, IV. 270), v Pomořanech (BI. f. pommer. VK. II. 102), v Prusku (Tettau-u. Temme, 280); v Oldenbursku (Strackerjan, I. 31), v Hanoversku (Tetzner, 373), v Braniborsku (Engelien-Lahn, 243), v západním porýnském Německu (Zs. f. rhein.-westphäl. VK. IV. 183; VIII. 299), v Badensku (Hess. Bl. f. VK. VI. 151), v jižním Tirolskú (Menghin, 115 č. 95), v Švýcarsku (Hoffmann-Krayer, Feste u. Bräuche, 38). Ve Francii (Revue des trad. pop., VIII. 286; XIV. 242; XVII. 499; XIX. 32; XX. 194), v Bretónsku (Le Braz, La Lég. de la Mort, I. 7), v Duryňsku a Itaiii (Hartland, II. 49). Znal to již patriarcha Chrysostomus ok. r. 400 (Hess. Bl. f. VK., VI. 15).

Jinak domnívají se v horní Falci, zhasne-li svíčka při svatební mši před podzvihováním, zemře napřed ženich, když po podzvihování, nevěsta (ib. 16). Místy zažehnuty dvě svíčky při svatební hostině, v zadních Pomořanech (Knoop, VS. Hinterpom., 160 č. 55), v Lucemburku' (Zs. d. Ver. f. VKunde, VII. 40), v Bavorsku, Salcbursku a Horních Rakousích (ib. XV. 438), ve vých. Haliči (Етногр. 36., V. 194), v Nor-véžsku (Liebrecht, Zur Volkskunde, 323 č. 75), též u Lužičanů, Ка-