do roka někdo z domu, t. j. původně jistě buď hospodář neb hospodyně. A tento zvyk udržel se v různých obměnách v skandinávských zemích po dnešní dobu (Hess. Bl. f. VKunde, VI. 20). B. Kahle sám seznal podobný zvyk v Meklenbursku: na Sylvestra znovu zapáleny svíčky na vánočním stromku, každý vyvolil si svou svíčku a jisté přání tajné. Cí svíčka nejdéle hořela, toho přání se vyplnilo (ib.).

V Pomořanech dávají na Sylvestra dvě skořápky ořechové s hořícími svíčkami do vody; srazí-li se skořápky dříve než svíčky zhasnou, dostane se párek za sebe v novém roce; manželé podle zhasínání svíček vidí, kdo z nich dříve zemře (Bl. f. pommer. VKunde, III. 45 č. 4). Podobně čarují v Berlíně (Kuhn, Westfalen П. 46 č. 124.), ve Slezsku (Drechsler, Sitte, Brauch, I. 25—26) a v saském Rudohoří, ale tu bývají tři skořápky, třetí znamená kněze (E. John, Aberglaube, 140). Bývají tu ještě jiné podobné čáry (ib. 114, 117).

U severočeských Němců podobně v den sv. Ondřeje přilepí dvě stejné svíčky na dvě ořechové skořápky a pouštějí je do mísy naplněné vodou; podle nich soudí, kdo z nich dříve zemře (Laube, Volkstüml. Überlief., Teplitz, 37; Mitteill. nordböhm. Excurs. Club, XVIII. 348). Tak se hádá o Vánocích ještě v Horních Rakousích (Revue des trad. pop., IX. 630) a v kraji altenburském, kde to jsou zbytky voskových svíčiček ze stromku vánočního (Zs. f. VKunde, II. 440).

V severovýchodních Cechách hádají též o vánocích hoši a děvčata, ale podle toho, srazí-li se skořápky, že budou míti svatbu (Deutsche VK. östl. Böhm., IV. 256), stejně v Duiynsku (Witzschel, Kleine Beiträge, II. 177 a 178) a j.

Podobně hádaj i v týž den polské dívky Lubelského kraje (Kolberg, Lud, XVI. 121), kdo dříve zemře.

Stejně Rusové Jaroslav, gub. přilepují oharky svíček voskových na skořápky ořechové a zapálivše je pouštějí je na vodu v den sv. Kateřiny a o vánocích; čí svíčka dříve zhasne, ten dříve zemře (Жив. Стар, VI. 263).

Taková čarování konají se též v románské části Švýcarska, v kantonu Waadtském a dokonce ještě v t. ř. lepší společnosti. Před půlnocí štědrovečerní naplní se skořápka ořechová olejem, nastrčí se knůtek a zapálí se, skořápka pustí se do dĺžky na vodu: nachýlí-li se na stranu, znamená nemoc; překotí-li se a zhasne-li světlo, znamená smrt do roka (Revue des trad. pop., II. 533).

V Bezkydském kraji vyvolí si každý o jitřní na hod vánoční svíčku na hlavním oltáři; plápolá-li, bude celý rok vesel, čadí-li, nemocen, zhasne-li, zemře (Bezkydské besedy, I. 20).

V kraji nad středním Rýnem chodili lidé o půlnoci vánoční do kostela s hořícím sloupkem voskovým a podle toho, jak dlouho hořel,, soudili lidé na vlastní svůj věk (Rochholz, Deutscher Glaube u. Brauch, 1. 166).

Ü Srbů hádají podle svíček u vánočního stolu na budoucnost, jaký jest kouř, slzí-li a podle toho předpovídají zdraví neb nemoc, po případě soudí se na úrodu: slzí-li jemně, bude dobrý rok, kouří-Ii,. špatný, bývá tak po svíčce určeno hospodáři, dobytku a úrodě polní i vinohradu (БеговнЬ, Живот Срба граничара, 86, 91, 97). V Chorvatsku