veniant, nee venationes exercent . . . пес in publico vestimenta lavare5) . .

R. 1203 ustanovuje se (Veselovskij): Item omnibus sabbati ab hora попа ad diem Lunae R. 829 sněm vormský dává za příklad židy a pohany: Nam si pa-gani ob memoriam et reverentiam deorum suorum dies colere et Iudei more carnali sabbatum carna-liter observare satagunt.

tiones facientes . . . caput nora lavetis, comas tondeatis (Veselovskij 1. c.) ....

Týž text vídeňský: et in die sabbati de hora nona usque lucente die lunae . .

Lat. text z mnichovské knihovny otišt. od R. Priebsche v Grazer Studien 1895 IL: Hebreis dedi legem in monte Synai et tenuerunt diem sabbatum et non dimittunt

Církev nemohla trpěti takového zbožného podvodu, vystupovala proti těmto podvrženým listům. V jejích zákazech setkáváme se s prvními zmínkami o nich. Nejstarší zprávu obsahuje list biskupa Liciniana z VI. st. (584), kde tento vytýká biskupu Vincentiovi, že věří listu. V osmém století, na koncilu římském konaném r. 745, káře papež Zacharias francouzského biskupa Alberta z rozšiřování jeho. Podle toho spadá původ tohoto listu do doby před VII. stol. a uvážíme-li, že již ve století čtvrtém mluví se o způsobu, jak světití den nedělní, můžeme vznik jeho klásti mezi století čtvrté a sedmé, po případě již šesté.

Mínění, že vlastí našeho apokryfu jsou země východní, jest dnes vyvráceno studií Bittnerovou,6) kde dokázal, že všechny texty orien-tálské vznikly z řecké redakce a, jejíž původ jest hledati v textech latinských, jak později bude ukázáno. Nejen texty latinské, z nichž řecké vznikly a které tvoří skupinu západních textů B, ale také texty, které ukazují přímou souvislost s nařízeními církve a světských panovníků, povstaly v zemích západních.

Z nejstaršího dosud známého textu, který připomíná papež Zacharias (otišt. u Delahaye, Veselovského a j.), zachována jest toliko část, kde vypravuje se, za jakých okolností byl list objeven. Část tuto nazývám u všech textů částí prvou (L), úvodem, podle níž možno děliti texty v různá zpracování. К podrobnějšímu dělení slouží část II. obsahující vlastní jádro dopisu, kdežto třetí část (III.) nepadá tolik na váhu. Úvod nejstaršího zlomku (z r. 745) zní: In Dei nomine incipit epištola domini nostri Jesu Christi filii Dei, qui in Hierosolyma cecidit et per Michael archangelum ipsa epištola inventa est ad portam Effrem. Et per manus sacerdotis nomine Icore epistoła ista fuit relecta ipsa exemplata et trans-misit ipsam epištolám ad Geremiam civitatem ad alio sacerdoti Talasio. Et ipse Talasius transmisit ipsam epištolám ad Arabiam civitatem alio sacerdoti Leoban et ipse Leobanus transmisit epištolám istam ad Vetfa-niam civitatem et recepit epištolám istam Macrius sacerdos Dei et transmisit istam epištolám in monte sancto archangelo Michael. Et ipsa