ale pro hříchy vysuší prameny a řeky. Texty O B T S přidávají ještě, že Bůh pošle na úrodu horkou vodu; Tich nemá prvé části (ovocné stromy) a místo toho čteme větu, aby zachovávali neděli, středu a pátek, neb jimi země stojí, pak přichází trest, jako v textech Plov a řeckých, к němuž se připojuje věta: jegda ni jeden' že ne čjujať i vyžju, kamo sja děžete.

Část 8. připojuje se к 9. větou: νοήσατε άφρονες καί άσεβείς τή καρδία, (α) což v Tich přeloženo razumějti bezumniji i nesmysleny i ne-smireniji srdcem', v B (T S) o bezumni člověci pošto neobrátíte srdce vaše — pak všechny texty odvolávají se na Židy, kteří zákon Mojžíšův zachovávají, a přecházejí opět k č. 6 b a podržují stejný text (zákon křest; S jako obvykle rozšiřuje znění: ispovedanije . . . milostinu tvorili . . . ) a končí větou, že ani jednu„ „zápověď" lidé nezachovali (jako v a) a nesvětili neděle, pátku (a v S svátků). V neděli, která podle O B T S jest dnem vzkříšení27), Bůh stvořil Adama (O B T S; Běl, Plov; Tich: člověka podle obrazu svého, v a přid. jako předzvěst svého vzkříšení, v a, Adama a Evu, v β Adama a lidi), sešel se s Abrahamem a zjevil se Mojžíšovi; poslední událost zaznamenávají jen texty a á.2 а Tich; to není vše, co se v neděli stalo, č. 13 a 14 obsahují jiné události; v č. 13 v textu ß čteme, že Bůh poslal archanděla к Panně Marii, aby ji pozdravil (podob, v a), do města Nazaretu (není ani v a ani v α1, α2) že přijal křest od Jana v Jordáně (v α pouze křest, v α1 ο Janově chudobě přid., v α2 ničeho, ale nikde není jmenován Jordán, ani v arménském, toliko je v β). V Běl a Plov jest text neúplný, stojí tam: primiv' kreštenije oť ivana va iordani, úplnější text podávají O B T S: i miru v'semu radosť poslach' bogorodici gavriila araggela mojego v grad' nazareť (β είς πόλιν Ναζαρέτ) i v' sv. nědelju kr'štenije prijech' v' ior'danii ot ioan'na, text Tichov zní: radost nárek'sv. bogorodici ...... oť ioanna krstitelja ... v glubině jerdan'stej a přidává

da dach' varn' nomos', sud' i ustav' i zakon'. Texty slovanské podávají úplnější a původnější znění a dokazují, že text řecký v α α1 α2 není původní. V č. 14. „přijde soudit živých i mrtvých" а „kdo bude za-chovávati přikázání, bude přebývati v království nebeském"; nejspráv-nější text zachovává a a texty Plov Běl; srbský S a bulharské O B T mají také tentýž text, ale rozšiřují jej o dva přídavky, nejprve mluví, že lidé oblíbili si tmu (motiv opakovaný i v jiných částech textů ostatních), potom o posledním soudu, к čemuž připojují několik vět o ustanovených postech28); a končí větou jako α Plov i Běl. Tichonravovův text jest zkrácení řeckého β: ούκ οίδατε άφρονες καί άσυνέτοι τή καρδία, ότο τήν κυριακήν έγίνετε παραβάται τού νόμου καί τών έντολών μου καί τών θειών μου γραφών ποραφρονήσατε τήν άγ. κυσιακήν; ούκ οίδατε, τήν αγ, κυς. μέλλω κρίναι ζώντας καί νεκρούς: ne veste-li zakonoprestupnici zavěta mojego i zapovědí mojich' ne sobljudeste i božijim' knigam' ne iměte věry, jako že v' sv. nedělju choštju suditi živým' i mertvym'. Text ß není zde úplný, jest tu mezera; patrně byla zde řeč o trestu, který obsažen v řeckém α2: καί κατακαύσειν άυτούς ώς κονιορτόν ύπο