se pak příkazy, které v těchto textech čteme v různých variantách (žiti v lásce a spravedlivosti mezi sebou, zachovávati neděli, středu, pátek, svátky a posty, dávat almužnu); budou-li to činiti, dá jim Bůh život věčný, nasytí je, pošle na zemi déšť, sluneční teplo „vo vremja plodov' zemných' atd. Tato věta může býti obměnou některých částí jiných, s nimiž jsme se setkali v zpracováních předešlých (5, 8, 20, 25, 39). Bůh jest trpělivý a milostivý, poněvadž však lidé nezachovávali jmenovaných přikázání, sešle na ně tresty, které obsaženy jsou v částech: 2, 3, 8 textů dříve již jmenovaných. Ani po těchto trestech nečinili lidé pokání, proto potrestá je tím, že nedá jim dešťů (srv. 39 α) ani teploty v době „plodů zemských" (srv. místo výše uvedené), otevře nebe a pošle hořící kamení a vařící vodu (srv. text v 18), kam uniknou před rukou a vševidoucím okem božím (pod. otázky v č. 18, 39, 53 α а slov.); ještě na ně sešle „jedovatá zvířata, okřídlené hady, kteří snědí vaše srdce" atd. (srv. 16. texty Serg F 56), dále pak zvířata dvouhlavá, s hlavami lvími, křídly orlími a vlasy ženskými (ani v jednom není s ocasy koňskými jako v arm. gruz. a slov. č. 22.), velkou tmu (24. obrátí světlo v tmu v jiných) a budou volatí o pomoc к mrtvým, neboť nebudou moci snésti „hněv boží" a „sílu" litých zvířat, (č. 23) a na konec odvrátí Bůh od nich svou tvář (25). Po té následuje část 28 obsahující věty a b d (viz str. 247) a zdůrazňující podporování chudých, kteří jsou Bohu milými bratry. Přijde soudit živých i mrtvých a tu hříšným připravena jest „muka věčná" ; proto píše jim toto psaní (18). Tyto texty přidávají к větě č. 31 (kdo nevěří listu atd.) větu z evang.: snáze jest velbloudu atd. jako texty Serg F 56. Mezi větami s „gore" nacházíme část 38. (jako v α) a z části 39. dvakráte již opakovanou větu: nedá jim deště, k níž přidávají otázku, co chtí jisti a piti jako text Serg. Končí částí III., kde vypočítávají, co mají činiti a čeho se vystříhati; není tu nic podobného se zpracováními uvedenými.

К ruským, srbským a bulharským zpracováním východní skupiny (řecké a) patří ještě srbský text, tištěný v XIX. stol. v Novém Sadě u bratří Popovičů; je to volný překlad řeckého textu γ1 vytištěného v Athénách roku 1894. Na konci praví text srbský (str. 31): „ova je Hristova poslanica pečatana u Carigradu na Grčkom i Bugarskom je-ziku, od kog je poslednjeg na srpski převedena". Bulharský text tištěný v Carihrade uvádí A. Teodorov (B'lgarski knigopis') z r. 1859, slovné znění jeho není mi známo, podobně neznám textů, které uvádí Petriciecu-Hasdeu ve svém díle: Cartile poporane ale romänilor in secolul XVI., Bukurešť 1880.

Rozdělení slovanských textů podle uvedeného rozboru jeví se nám takto: podle úvodu, který pokládám za jedno z hlavních kriterií při srovnávání textů, rozeznávám čtyři zpracování: a) úvod římský podle α1 v Tich D, b) jerusalemský podle ß v Serg, F 53, 56, 61, 64, 448, L1 L2 L3, c) jerusalemský v redakci textů Pypinových, Bezsonovných atd., d) smíšený z římského а а jerusalemského ß: v Plov Běl O B T S, kteréž zpracování možno nazvati jihoslovanským. К těmto čtyřem řadí se srbské a bulharské texty podle y.

Druhá část určuje poměr slovanských textů к řeckým a orien-tálským a přispívá к podrobnějšímu rozdělení textů našich. Jako texty