orientálské tak i texty slovanské předpokládají úplnější řecký text redakce α, který obsahoval části, jež nacházíme nejen v a, než i také v α1 α2 β γ a jiných (orient.). Tímto textem řeckým rozumím řadu textů velmi si podobných, z nichž jeden dal vznik textům srbským a bulharským, druhý textu Tich a D a třetí textům Serg F 56, 64, 448. U Srbů nebo Bulharů vznikla dvě zpracování, jedno původnější, zachované v textech Plov a Běl, druhé pak vykazuje dvě recense obsažené jednak v О В T, jednak v S. Na Rusi vedle Tich a D jsou ještě dvě zpracování hlavní, jedno obsažené v textech Serg a F 56, z nichž různými změnami a vlivy povstala dvě nová zpracování, t. j. 1. v F 64, 448 a 2. v F 53, 61, kteréž objevuje se v textech českých a německých v Cechách tištěných. Zvláštní postavení zaujímá zpracování, které zachováno a různě obměňováno jest v textech, jichž používají kalěki perechožije. I ono vzniklo, jak jsme viděli z textu redakce α blízkého tomu, z něhož čerpal text Serg a F 56 a podrobeno bylo podobným změnám jako texty srbské a bulharské. Zejména text Šafaříkův klade důraz na zachování pátku, postu a udílení podpory chudým a žebrákům. Tyto okolnosti v daleko větší míře jsou zdůrazněny v textech této posledně jmenované redakce. Podobně asi jako v Německu, kde německé a latinské texty západní redakce B' byly náboženským textem sekty flagellantů, tak i zde staly se tyto ruské posvátným textem pro žebravé sekty.

Na Rusi vyskytuje se mnoho textů našeho apokryfu, úcta к neděli byla tam tak veliká, že věřili, že slunce toho dne nezapadá, a proti této pověře musil vystoupiti sám Maxim Grek. O tom píše Buslajev v knize Istoričeskije očerki russkoj národ, slovesnosti i iskusstva, 1861, I. díl, kde zmiňuje se o listě nebeském z soloveckého sborníku XVIII, stol., str. 502. Záznamy takovýchto listů čteme v katalozích různých knihoven a ve sbírkách a spisech národopisných: V. S. Srezněvskij: v Izvěst. Ak. 1904, IX., 2. kn., str. 140, Speranskij, Opisanije rukop. istoriko-fil. institutu str. 30, J. N. Petrov: Sobranije rukopisej Mak. Bulgakova; Srezněvskij: Svěděnija o postuplenijach' v' rukopisnoje otděl. I. A. N. 1902, str. 29, str. 26 (1901); Veselovskij o. c, str. 108; A. J. Sobo-levskij ve Sborníku akad. 1903, sv. 74.; Ž. M. N. P. 1902, leden, str. 237, Srezněvskij v Izvěst. 1904, III., str. 51; podle úryvků uvedených jsou to texty posledního ruského zpracování (Pyp) a některé z druhé recense západní redakce С

Asi ve století patnáctém vznikla ve střední Evropě, snad v Německu, nová redakce našeho apokryfu, doložená nejstaršími texty ze stol. 16. a 17., z ní pak rozvila se další zpracování, jichž počet možno stanovití na pět; tato redakce rozšířena jest v celé Evropě u všech národů, zejména Němců, Dánů37) a Slovanů, tu přestává text náš býti apokryfem ve vlastním slova smyslu, připisuje se mu moc, že může člověka, který mu věří ajej u sebe nosí, ochrániti ode všeho zlého. Jest to amulet, talisman. Cím dále tím více zatlačován jest do pozadí prvotní účel listu novými přídavky, jichž cílem jest u lidu vzbuditi víru v božský původ tohoto listu a v zázračnou moc jeho.

Třetí skupina textů nebeských má zvláštní úvod, naprosto odlišný od dosavadních; podle něho můžeme rozděliti tu skupinu na pět různých