neměla hmotných prostředků na vydatnou podporu podobných rozsáhlých podniků a poněvadž ani nebylo dosti pracovníků přiměřeně způsobilých, podnik uvázl a „národopisná sekce" zastavila svou činnost. — Jak byla u Slovinců národopisná práce zanedbána, o tom jsme se v „Matici Slovinské" přesvědčili, když jsme po r. 1911 počali připravovati látku pro „Jihoslovanskou Encyklopedii", kterou chtěly financovati záhřebská a bělehradská Akademie, a do níž měli býti pojati též Slovinci. Seznam národopisných statí o Slovincích, které bylo nutno napsati, byl v „Matici" sestaven, ale cítili jsme, že bude potřebí mnohé nové práce, když se budou články skutečně psáti, poněvadž mnohé stránky národního života nejsou ještě zpracovány.2) — Jeden národopisný podnik zdařil se „Matici Slovinské", totiž vydání „S 1 o v i n s k ý c h národních písní", kterých 15. sešit vyšel roku 1913 (31.—43. arch IV. svazku). „Od počátku do 14. sešitu (včetně) byl redaktorem tohoto díla prof. Strekelj, po jeho smrti však převzal redaktorství dr. Josef Glonar, úředník universitní knihovny ve Štýrském Hradci. Podle úsudku odborné kritiky jest tato sbírka z nejkritičtějších vydání slovanských národních písní, jež však právě pro svůj přísně akademický ráz a některá méně decentní místa v širší veřejnosti částečně se setkala s odporem. V 15. sešitě jsou písně

0 svobodném a manželském stavu, ve kterých máme — podle přiznání redaktora samého — poměrně dosti látky nedávného původu, vzniklé pod vlivem církve. Spolu s literárním dějepisným úvodem bylo by dílo skončeno v několika letech a jest válkou přerušeno. Po národních písních došlo by na národní pohádky a povídky.'') — Důkladně založeno bylo v „Matici" sbírání místních jmen ze slovinských zemí a to nejen měst, vesnic, hor atd, ale i lesů, polí, tratí atd.; práce úspěšně postupovala za redakce prof. Pleteršnika a do války nebyla skončena. Místními jmény obírala se „Matice" též ve svých přípravách к velikému „Zemljevidu slovenskega ozemlja", jenž však do války také ještě nemohl vyjiti. Spolu se spolkem inženýrů (Društvo inženirjev) zakládala Matice

1 německo-slovinský technický slovník; v inženýrských kruzích zvítězila konečně myšlenka, že by bylo nejprospěšnější technické názvosloví sbírati tím způsobem, že se na př. části staveb zevrubně popíší a pojmenují. Také tento podnik byl válkou přerušen.

Zásadně přijaly do svého programu národopis spolky, o nichž jsme se již zmínili, totiž „Muzejsko društvo" pro Krajinu, jež vydává list „Carniola" (od r. 1910, dříve „Izvestja"), a mariborské „Zgodo-vinsko društvo", jehož orgánem jest „Časopis zazgodovino in narodopisje" (poslední ročník z roku 1915 je XII.).4) „Carniola" i „Časopis" přinášejí, ač jest jejich hlavní obsah dějepisný, („Carniola"