pěstuje i přírodozpyt), přece ze všech slovinských listů největší počet národopisných statí. — Vedle „Carnioly" a „Časopisu" máme národopisné články a zápisky i ve vědecko-beletristických listech i revuích, zvláště v ilustrovanémg „Slovanu" a „L j u b 1 j a n s k é m Zvonu". Bývalá revue „V e d a" (Gorice, 5. ročník 1915) týkala se národopisu specielně ve své „Anketě o jazykovém sbližování Jihoslovanů (1913). Též některé články „Plan ins kého Věstníku" mohou býti zde připomenuty. Pro všechny Jihoslovany, tedy i pro Slovince ustanoven je „Zbornik za narodni život i običaje južnih Slavena", jejž vydává Akademie v Záhřebe a jenž přináší též slovinské články.

Poměrně dosti místa zaujímá dějepisný národopis. Zvláštním podnětem к dějepisně-národopisným úvahám byla oslava pětistyletého výročí slavnostního dosazení korutánskych vévod (1914). R. 1414 konala se na „Gosposvetském Poli" blízko Celovce v Korutanech naposled ceremonie, ve které budoucí vévoda či kníže přijímá svou moc a důstojnost od sedláka, sedícího na „knížecím kameně", a teprve potom holdují vévodě zástupci národa. Toto jubileum dalo podnět, že se psalo o původu a významu „gosposvetského obřadu" v denících a jiných publikacích. Ve „Slovane" (1914) napsal prof. R. Ken d a rozpravu „Petstoletnica ustoličenja koroških vojvod na Gosposvetském polju". Kenda obrací se proti názoru Goldmannovu (Einführung des deutschen Herzogsgeschlechtes Kärntens in den sloveilischen Stammesverband" 1903), jakoby gosposvetský obřad byl původně sakrálního rázu, a na důkaz toho podotýká, že Jihoslované vůbec neměli kněžské kasty. V kalendáři „Koledar Družbe sv. Mohorja" (spolek pro vydávání knih pro lid v Celovci, kalendář na r. 1915) uveřejnil d r. Jar. Gruden rozpravu: „K zadnjemu umeščenju koroškega vojvode". Gruden popisuje obřad podle dějepisných pramenů a kriticky zkoumá jednotlivosti (na př. obyčej, že nový vévoda máchl mečem na všechny strany, přirovnává ke korunování římských césarů a španělských a uherských králů, —• zmiňuje se o ráně v obličej, kterou se sedlák rozloučí s vévodou a ptá se, zdali je to přijato do ceremonielu podle obřadu biřmovacího neb jest posledním vidným důkazem jeho moci). — Opíraje se o Grudna a Kendu napsal Dr. Val. R o ž i č o tomto předměte zvláštní knížku : „Spomin na Gosposvetsko polje" (Celovec, 1914, str. 24), kdež je připojen též krátký popis Gosposvetského Pole a města Celovce. Grud-nova rozprava a Rožičova knížka mají také obrazy, knížecího kamene atd. — Slovinští badatelé vidí v oné ceremonii ostatek slovinského státního práva, založeného na někdejším demokratickém zřízení slovinského lidu. Toutéž otázkou, avšak v širším smyslu obírá se G r u d n o v a knížka: „Slovenski župani v preteklosti" (Donesek k starejši sociálni zgodovini)5), jež obecně a přehledně shrnuje studie jeho i jiných autorů o tomto předmětu vyšlé v posledních letech. U žádného slovanského národa nezůstaly Jméno a platnost „župana" (u SJovinců jsou velmi rozšířena jména : Župan = Župan, Zupanič, Zupanec, Zupančič) tak trvale jak u Slovinců6). Slovinský župan ovšem nevynikal vnějším leskem a