8. Vděčně byly by vítány výraznější dopisy vojenské nebo vojákům z domova, od ženy, dětí, zvláště nevěsty, milenky poslané.

Při zápisech tekstů budiž vždy přesně zaznamenáno jméno dotyčné osoby, věk a původ, a dále ještě, stýkal-li se v poli nebo v nemocnici s kamarády jinonárodními a to kterými.

Společnost Národopisného Musea hodlá příspěvky takové podle možnosti honorovati. Zařadí je do svého archivu a uschová к vědeckému zpracování.

V srpnu 1917.

Společnost Národopisného Musea v Praze (na Smíchově, Kinského zahrada).

V řadě posudků o knize chodských pohádek „Na hyjtě" objevily se dva články odborné, jež jdou opravdu do hluboká, věnujíce nevelké knížce o 10 skladbách tolik času i práce, že se tím auktorovi knihy ukládá vážná povinnost, aby odpověděl na otázky, které se pp. referentům z věci samé nahodily, a zároveň aby se určitě vyjádřil o některých jejich pochybnostech. První posudek od prof. dra. Polívky uveřejněn jest v Národopisném Věstníku Ceskoslovanském 1917 a týká se věci samé, druhý od prof. Zákavce v Listech filologických 1917 seš. IV. obírá se více jazykovou stránkou. Snad učiním dobře, promluvím-li své slovo v jednotném článku a přidám-li něco z vlastní zkušenosti o pohádkách a pohádkářích chodských, jakož i o způsobu své práce vůbec.

Knížka „Na hyjtě" je určena mládeži. Tím už je také prohlášeno, že pohádky jednotlivé nejsou zapisovány stenograficky slovo od slova sběratelem dle jediné verse vyprávěče z lidu, jak se toho dnes žádá pro účely čistě vědecké. Už to, že v lidovém podání, když se bere, co se namane, objeví se leccos kluzkého i drsného, nepřipouští samozřejmě této metody do knih pro mládež. Proto také pod titulem naší knihy stojí slovo „vypravuje", nikoli „zapsal". Nepokládám se za sběratele; měl jsem otce Choda z Chodova, matku Chodku z Klenci, po starodávném chodském řádu byla vedena naše celá domácnost, vyrostl jsem v těch věcech a srostly se mnou, ano když mne kdysi knihy a svět oddalovaly od tohoto duševního dědictví otcův, to chodské podání ve své hojnosti, v síle i kráse uchvátilo mě znova a proniklo tak, že jsem valný díl cizích názorů setřásl se sebe jako neužitečné břímě a podle lidové moudrosti chodské upevnil jsem! si znova zásady životní a dle nich i soukromý život. To je má největší a nejdražší kořist z mých „chodiak". Z toho také beru si právo souhlasu s větou prof. Zákavce (L. F. 289), že spisy mé „jsou pramenem ceny stejné s přímým sběra-