Božena Němcova. Hel neměl školního vzdělání, ale má jasný, silný hlas a zřetelnou výslovnost a pro pěkné „říkání" zapomněl by na jídlo.

Čís. 10. „Vlk na posvícení" jest od krejčího Mareše z Chodova, jemuž jest 82 let. Nenaučil se čisti a psáti, protože od narození chromý, nemohl choditi do školy. Stařec neobyčejně ušlechtilé povahy. Co vypíchal jehlou, rozdal na děti příbuzných a ještě nyní živí se krejčovinou nenaříkaje, nevyčítaje, stále spokojen, jen když Pán Bůh zdraví dá.

Při stručnosti a výraznosti skladby bylo snadno zaznamenati bajku tuto ve formě přiléhavé. Slovní hříčka s Byjvalem je zajisté nej-cennější jádro skladby. Je to příklad vrcholné ostrosti lidového vtipu, vyznívajícího konec konců nadmíru vážně.

Čís. 2. „Vo ptáku chčestí." Pohádka dělávala mnoho veselí scénou, jak babička vzala krále к tanci. Slyšel jsem ji též v Domažlicích od stařenky, která ještě pamatovala velký požár města 1822. Když knížka vyšla, dostal jsem zprávu z Domažlic, že tuto pohádku vypravoval soukač v tkaničkářské dílně u Jakubšů. Ale z obsahu připomenuta mi jen drobnůstka, jak prý babička krále opět a opět pobízela: „Jen, pane Matěj, jako doma!" Já této věty tak stručně a nelíčené vyličující pohostinnost lidovou rozhodně jsem neslyšel. V dílně u Jakubšů nepracovalo se už, když já malý student v téže ulici bydlel, což by zase svědčilo pro stáří pohádky, aspoň v jejím jádře. Pan dr. Tille upozornil mne na příbuznou látku „Posvícení v Hudlicích" a v Maeterlinckově „Duhovém ptáku". Na štěstí neznal jsem těchto pramenů a nemohl jsem tudíž nic cizího do svého vypravování přimísiti, leda ze své chodské hlavy. Sám pokládám tuto pohádku, tak jak jest, za nejpěknější ze všech delších, jež po ruce mám.

Čís. 4. patří к obyčejným pohádkám chodským. Mám v poznámkách i pásmo dějové jedné verse, ale bez titulu a data. Podle papíru a písma jest zápis ten ze samého počátku mé zachraňovací práce,. Na rozdíl od našeho vypravování je tam hnízdem loupežníků „Černodolskyj mlyjn" a poznamenána i pěkná naivní podrobnost, že strýc dal obléci princeznu o slavnosti „do nejlepčích šatů po mámě."

Staré a cenné jsou i jiné látky pohádkové, jež jsem ještě od starších slýchal. Zachytil jsem na př. pohádku, jejíž jedna verse byla podkladem Erbenovi к Záhořovu loži. Jiná zkazka legendárná zachovává pamět o pouti k sv. Jakubu do Portugal, kam opravdu dávní Cechové putovávali. Romantickou látku, jak domněle mrtvý přenášen po smrti, až oživne, zosnovali si pohádkáři chodští o kuchařce z fary, která takovou svou poutí vyléčí tři lakomce: bohatého sedláka, zámožného zloděje a sebe.

Mužatku podle vzoru a srdce Chodů představuje pohádka v o srdnatý Káč i, která vystraší loupežníky odpočívající pod šibenicí, odejme jim kořist, vyslídí jejich peleš v lese a zavede všecky do rukou spravedlnosti.

Vedle jednotlivých princezen vysvobozovaných z moci saně vysvobozují se v podání chodském najednou tři královské dcery unesené do podsvětí.