Baladická skladba Bratříček ptáček, kterou asi před^ 40 lety už v Klenci zapsal rodák tamní p. Hausner, (rp. má spisovatel J. S. Baar) koluje dosud skoro beze změny. Pohádka tato je velmi málomluvná a většinu zabírají verše ptáčkova nářku, doslova opakované. Proto se skladba neměnila. Bratříček macechou života zbavený vyloudí, proměněn jsa ve ptáčka, na kamenících mlýnský ,kámen, jejž spustí na macechu.

Humoresku o penězích, darovaných hloupou ženou hrnčíři Příhodovi — dle variantu chodského poslaných po žebrákovi Nouzi — má chodské podání ve spojení s látkou jinou. Muž uslyšev, co se stalo, odchází z domova a nevrátí se, leda že by našel hloupější. Našel ji ve Stráži a vrátil se domů do Postřekova — lokalisování jako v Hondzovi. Humor a vtip tvoří též podstatu povídky H u mí la ml čít, žena totiž, jejíž muž v den jejího svátku se jí svěřil, že zabil vinaře. V úmyslné hádce žena se zapomene, přivolá právo, ale muž jim ukáže zabitého berana, aby se měli dobře na ženin svátek.

Z bajkových látek starých připomínám hádku uhlazené štiky s nečistou sviní, válející se na pokraji rybníka. Svině lhostejně připomíná konce — obě na pekáči, jenže při ní se budou lidé oblizovať, při štice prskat. Jiná je „o vrabcích, kteří na dvoře nikomu nedali pokoje, až spatřili luňáka. „Cert, čert!" dal starý znamení, a všickni se ztuchli: Vlaštovičky hejnem zahnaly dravce, pak teprve vylezli vrabci z děr. „Terrrrrentete, hde je, hde je?"

Vybral jsem pro tento přehled látky vesměs dávno na Chodsku známé, aby nemohlo podání ústní kaleno býti vnášenými živly z knih pohádkových, jež se tu jako všude rozmohly za posledních desetiletí.

Některé pohádky mají jen varianty původní a význačné. Na př. roztomilý sirotek Plaveček, jak jej známe z Erbenova podání Tří zlatých vlasů,'v chodské pohádce má rodiče, a když se ho ptají, čím chce býti, vyžádá si, že bude „poběhlíkem". Tak se pustil do světa, — pohádka tím začíná. Potom je zvláštní podrobnost, jak se dostal do podsvětí: Přišel к rybníku, na kraji v sítí něco se mu hnulo, šel se tam podívat a našel díru dolů atd.

Vedle pohádkářů vyjmenovaných jsou ovšem vlivy v mém vypravování i mnohých jiných vyprávěčů, některé docela bezděčné ze samého dětství. Tak na př. často jsem poslouchával starou ženu dřevorubce Beneše, analfabetku „Káči," která bývala vyhledávána a zvána na desatero. Z mladších vzpomínám zejména živě na děvče Barušku, družku své sestry. Neuměla číst, ale dovedla již v mládí vyprávěti neobyčejně živě a poutavě. Zemřela v květu panenských let. Ponocná Andrýsková vynikala mluvou neobyčejně hlasitou a ráznou, jako rázný byl každý její pohyb i krok. Stařena s osmým křížkem na zádech ještě si při svatbě zatancovala. S dcerou Voršulkou „nedostatečnou" zkusila mnoho bídy, ale přemáhala ji silnou duší; nikdy nenaříkala ani nereptala. Mlynář Dřevěnyj, zvaný tak od dřevěného mlýna, rád také vypravoval i vypravováním rád naslouchal. V řeči trochu zadrhával, ale mnoho pamatoval i prožil. Staré paměti a pověsti byly jeho hlavní látkou, ale v dobré chvíli vytáhl i pohádku.

Zvláštní zjev býval, že se pletli do vypravování i lidé naprosto k tomu nezpůsobilí jak nadáním tak jazykem. Bylo to aspoň svědectvím