v období 1869—1880 měly skoro stejně veliký vzrust absolutní, ale pak již postupně umdlévaly, až v posledním období měly jen přírůstek málo větší jednoho dílu ze sta.

Při celkovém obrazu této části pánve vyrovnávají se rozdíly ve vývoji Vlkýše a Nýřan do té míry, že největší počet obyvatelstva jest dosažen teprve r. 1900. Původní lidnatost této krajiny byla velmi nepatrná, činila jen sotva 38 obyvatelů na 1 km2 r. 1843, r. 1869 dosáhla již čísla 126 na 1 km2, r. 1900 byla největší, 221 obyv. na 1 km2, a do r. 1910 poklesla zase na 214 obyv. na 1 km2.

V jihovýchodní části pánve dolovalo se v malém již rokli 1837 u Litic a Lhoty, r. 1858 doly hraběte Waldsteina u Litic a Ojprnic zaměstnávaly 147 dělníků. Hlavní doly otevřeny v letech šedesátých a r. 1890 bylo těžením uhlí na panství kn. Thurn-Taxise u Litic zaměstnáno 325 dělníků. Hlavni rozvoj dolování nastař patrně v příštím desítiletí (1869—1880), kdy Liticům se obyvatelstvo zdvojnásobilo. V posledních obdobích ochabuje tu rozvoj dolování, hlavní těžiště uhelné produkce přenáší se к západu a Litice zastavují svůj vzrůst, ano vykazují i dosti značný absolutní úbytek v posledním období. Skoro současně s Liticemi mají první svůj bujný vzrůst Líně a s nimi Nová Ves. Líně rostou ještě stále, přes to, že doly s největší produkcí jsou teď i od nich dosti vzdáleny, u Týnce, Mantova a Zbuchu. Jižně od Líní dobývá se již od r. 1872 kaolin, je tu plavírna kaolinu a továrna keramická „Moguntia". Na vzrůst Ojprnic a Nové Hospody zvláště v posledních obdobích působí asi více příliv dělnictva do továren v Plzni, zvláště do Škodových závodů, nežli těžba uhlí, která ostatně v blízkých dolech již nevzrůstá. Pozoruhodný jest stálý vzrůst Tlučné, kterážto vesnice patrně těží z výhod několika, blízkosti Nýřan, dolů u Líní i lehkého spojení s Plzní samou. Nápadným kontrastem proti tomuto rychlému a stále příznivému rozvoji Tlučné je pomalý vývoj Uherců, vesnice, která leží v bezprostřední blízkosti u Nýřan a přece tak málo byla dotčena přílivem obyvatelstva.

V jihozápadní části uhelné pánve u Chotěšova začalo dolování na uhlí velmi brzo, ale ještě v letech padesátých bylo provozováno jen v rozměrech velmi primitivních. Roku 1870 pracovalo již v dolech Man-tovského těžařstva u Mantova a Dobřan 234 horníků. V době přítomné jsou doly západočeské důlní akciové společnosti v této krajině nejvý-nosnější z celé plzeňské pánve a pracuje se ještě na zvýšení jejich produkce. Příliv obyvatelstva do této krajiny není tak bouřlivý jako kdysi do hlavních středisek severozápadní části pánve. Největší vzrůst vykazují Dobřany v období 1869—1880 a zvláště v období 1880—1890, silný poskok má Chotěšov v desítiletí 1890—1900, ale Mantov sám, Vstiš Týnec a Zbuch vzrůstaly" poměrně příliš zdlouhavě a jen ve Zbuchu v posledním desítiletí se počet obyvatelstva více než zdvojnásobil.

V této krajině více,než kde jinde jest nápadným zjevem, že vesnice Újezd Červený a Újezd Vodní rozložené jako na ostrově mezi okrsky největšího ruchu, kde lidnatost po „desítiletí silně přistěhováním roste, zůstaly vším tím skoro nedotčeny. Ze Stody, jako nejbližší městečko, těží z blízkosti území tak lidnatého, je přirozeno. U Dobřan velkou položku znamená také v desítiletí 1880—1890 velký zemský ústav pro-