kého Donnerstag a opakovaní slova „perun" v názvosloví místním, u dubů nebo u hor Perunových, nebo v botanice, nenáleží do mytologie, stejně, jako opakování slova „perun" v kletbách — to není mytologie, právě tak jako francouzské f o u t r e nebo německé Donner und D ori а ; nezapomínejme, že na př. v Polsku vyskytují se „Pioruny" jako jméno rodinné (v XVI. stol.) nebo „piorunki" jako název mince: s prvotní mytologií to nemá nic,společného. Nejvyšší nebo aspoň jediný praslovanský veliký bůh byl Svarožic Dažbog t. j. slunce a Dažbog vládl též bleskem, ale zvláštního boha Peruna nebylo vůbec, neboť Slovan nezbožňoval podobným způsobem zjevů přírodních; jako se nemodlil к Vodě, Slunci, Měsíci, Zemi, tak se nemodlil ani к Perunovi (Blesku) — vyjímaje pozdější dobu na Rusi varjažské.

Jak připadl autor na tuto mylnou domněnku ? Uvěřil Prokopiovi, který přece Slovanů vůbec neznal a leda se jen vyptal na to nějakého Reka, který o tom více nevěděl — nebo se i bez toho obešel: tytéž fráze mohl bez velké změny opakovati o pohanství řeckém i římském. Třeba tedy rozhodně „Peruna" z mytologie všeslovanské vymý-titi, poněvadž tam byl uveden bez jakéhoholiv závažného důvodu. Svědectví Prokopiovo padá úplně proti svědectví Thietmarovu.

Stejně přecenil autor platnost svědectví Adama Brémskeho o jakémsi bohu Radigostu, kterýžto název patří spíše do krčmy než do mytologie. Jak Adam mate vlastní prameny, toho důkazem jest na př., že z názvu pobřežního města Rerik vytvořil zcela libovolně a mylně kmenový název jakýchsi „Reregův", o němž nikdo nikdy neslýchal. Thietmar jasně vypravuje, že u Iutických Redarů v Radigostu ctěn byl Svarožic atd.; Adam čerpaje z něho (a po něm opakoval tuto chybu Helmold) popletl věc: že prý ve městě (!) Redar byl uctíván Radigost! Omyl jeho je tu nabíledni; přes to však autor připouští, že „Radigost" nastoupil časem, v temže století, místo „Svarožice"; Helmold zvětšil ještě omyl Adamův, neboť z Iutických Redarů přenesl věc na obodrické, což je zjevná nepravda. Gostirad či Radigost jest osobní jméno lidské, nikdy božské a proto ještě rozhodněji než Peruna vymítám Radigosta z mytologie, do níž se vkradl toliko omylem Adamovým (i Helmoldovým, který slepě následoval svého předchůdce); že jsou názvy místní, připomínající Radigosta, souvisí samozřejmě s mytologií ještě méně, než místní názvy odvozené ze slova Perun. Právě tak třeba vymýtiti z mytologie všeliké „černé" a „bílé" bohy. O bílém bohu žádný vážný pramen nikdy pranic neslýchal; pošetilé výmysly pozdních německých bajkářů, kteří si „mytologii" slovanskou, — ony Flinsy a pod. — z prstů vyssáli, nemají s mytologií nic společného; název Belbuck a Jiiterbock atd. souvisí se slovem bok (Srovn. Białe boki), ale nevztahuje se na bohy, a nalézáme-li místo Belbuc „nunc s. Petři castellum dictum" (str. 161 pozn. 1), tu třeba si vzpomenouti, že nic se neopakuje častěji než podobné změny jmen topografických provedené Němci a pro mytologii je to bez užitku. A o černém bohu kdo kdy se zmínil? Jediný Helmold (který slovansky vůbec neuměl) v kraji, kde ode dvou století před tím zavládlo křesťanství třikrát, takže kraj celý již se vydával za křesťanský a oplývaje kostely, kněžími, mnichy přirozeně i o ďáblu, černém bohu, od křesťanů přemnoho slýchal. Vždyť přece Helmold sám jest