liké krajnosti. Tato erudice a střízlivost jsou dva nejvýznačnější rysy, jak celého obrovského díla, tak i této jeho části. Tak dostali jsme z rukou autorů českých, Máchala a Niederla v posledním čtvrtstoletí výklady o zanedbané mytologii slovanské (neboť o fantasiích autorů ruských a jiných na tomto poli možno pomlčeti); stačí srovnati obojí díla, abychom plně uznali zásluhy Niederlovy. Jeho dílo není posledním slovem o tomto předmětu, avšak sebral, seskupil, očistil, objasnil celý přístupný materiál, aby bylo možno pronésti poslední slovo, ježto nemáme naděje, aby látky kdy poněkud více přibylo. Od folkloru nemáme čeho očekávati; ten může připojiti neveliké doplňky ku poznání kultu, pověry, obyčeje, ale nikdy mytu ani mytologie. Zajímavé jsou prameny východní (arabské), ale bohužel často tak zmatené, že z nich nezískáme mnoho bezpečného; vždyť někdy ani nevíme, zda to, co praví o Slovanech, vskutku se týče Slovanů, či národů kavkazských nebo Rusi, ale normanské, nikoli slovanské. Na značnější rozmnožení nynějších zásob nelze tedy pomýšleti a proto podrží dílo Niederlovo navždy svou hodnotu jako nejúplnější a nejkritičnější sborník našich všech vědomostí, pramenů, pomyslu o mytologii slovanské; proto povinni jsme autorovi nejupřímnější vděčností, že podnikl a vzorně dokončil práci obtížnou, nevděčnou (při nedostatku hojnějšího materiálu), ale nezbytnou; že nám usnadnil přehlédnouti a oceniti vše, co dávné i nové věky zanechaly. Uskutečnění gigantického záměru podati soubor nejstarších dějin a kultury slovanské přiblížilo se značně a takto vzrostla nemálo naděje naše, že autor nám konečně vyplní citelnou, přímo pokořující mezeru v dějinách celého Slovanstva, že přetvoří a dokončí torso Šafaříkovo. Nyní jest již toliko otázkou času, kdy autor dokončí dílo vskutku pomníkové; že má dosti síly dokončiti je tak, abychom všichni byli nanejvýš spokojeni, toho podal nyní znovu důkaz nejpádnější. Cest mu zato i vděčnost.

@------------------

Pan kollega Brückner podal v kritice mého 3. svazku Života starých Slovanů velkou řadu nových myšlenek, oprav a doplňků. Nebudu se jimi zde jednotlivě obírati. Bylo by k tomu potřebí stati velmi obšírné a nechci vůbec rozváděti polemik. V něčem se mýlí, v něčem má pravdu, ale z větší části jsou to věci, o nichž je vůbec těžko říci, kdo je v právu, anebo nejsem s to je sám posouditi (výtky rázu filologického). Jedna věc však proniká celou kritikou, je několikráte i zřejmě pronesena, a tu bych rád vysvětlil —• totiž výtku, že jsem nekriticky důvěřoval některým pramenům slov. mytologie, hlavně Adamovi, Helmoldovi, DIugošovi a Prokopiovi.

Cekal jsem tuto výtku z péra p. kollegy Brucknera už napřed, když jsem knihu svoji vydával. Neboť jsem v ní, jak každý, kdo ji pročte, pozná, zaujal stanovisko odmítavé proti dvěma badatelům : proti Spencerovsko-Lippertovské theorii, kterou se snažil nověji prof. Máchal vysvětlovati vznik slovanských bohů a pak proti nedávnému přehledu mytologie slovanské (v Encyklopedii polské), pokud se v něm prof. Bruckner postavil, jako v jiných novějších svých pracích na hyper-