kupcové; kupcová podle rozkazu v podvrženém listu oddá hochovi svou, dceru. Kupec se vrátí, zuří, kupcová mu ukáže list a on se smíří s osudem.'' J. Vyhlídal: Z hanáckých dědin a měst. Olomúc, Promberger. 32 (137).

Chuďas má syna, současně se bohatému kupci narodí dcera. Ibrcol určí kupcovu dceru chuďasovu synovi za ženu. Kupec se o tom doví, slíbí chuďasovi syna jeho vychovat, vezme dítě, ale hodí je v truhle do řeky. Truhlu najde mlynář a vychová hocha. Kupec se o něm doví,! pošle ho do Krkonoš pro tři zlaté vlasy Ibrcolovy a slíbí mu, když je; přinese, svou dceru za ženu. Hoch jde ke své kmotře (?), dostane prostředek, jenž splňuje všechna jeho přání. Chytí Ibrcolova papouška (?), osvobodí dceru albánského krále (?), dostane ty 3 vlasy. Text je dle vypravěče z knihy o Medolině, čarodějnici, která byla v Krkonoších upálena.

c) Boleslav Jablonský a Božena Němcová napsali na podkladě látky o výpravě — bez úvodu o chránenci osudu, — umělé povídky Jablonský veršem, Němcová prosou, při čemž Němcová užila Jablonského básně. Úvod o milencich, o kupcově dceři a chudém hochovi jest Jablonským změněn v rytířskou romantiku. Kupec posílá dopadeného milence pro 3 zlaté vlasy, u Jablonského z hlavy obra, u Němcové z hlavy ptáka za mořem. Obr i pták jsou narážkami líčeni jako slunce (shodně s Erbenem, ač méně určitě). Cesta vede u Jablonského přes město s vyschlou studnou a chrám, v němž je němá dívka. U Němcové přes město s vyschlou studnou, město s uschlým stromem. V obou rek dochází к přívozníkovi (u Jablonského obr, u Němcové čert), v obou jest rek schováván před netvorem, jenž čije člověčinu, babou, která mu pomáhá. Pomoc městům u obou zabarvena násilně pohanskou mythologií. Jablonský při pomoci němé dívce užívá motivu z látky „Pravda a krivda", v němž stůně princezna proto, že upustila svátost. Němcová vykládá vadnutí stromu tím, že jest pod stromem zakopáno princeznino dítě.

Kwěty. Národnj zábawnjk. Praha II. 1835 (341). Karel E. Tupý (Jablonský) „Tři zlatí vlasové. Báchorka v šesti dějích." (Veršem osmistopým).

Na modrém pavlánu stojí krásná dcera Rudomila Zálabského, bohatého kupce. Od vltavské vlasti jede к tvrzi Rudomilově Vojmír, obdivuje Rudmilovnu, vjede do brány. Zamiluje se do dívky, sedí s ní v sadě, právě když se její otec vrací z dlouhé zámořské cesty, najde je spolu, zuří, že dcera se miluje s cizincem, ačkoliv vždy jí říkal, že ji nedá než tomu, kdo přinese tři vlasy ze zlaté hlavy obrovy. Vojmír slibuje, že „dříve nežli luna třikrát složí rohy světlé", donese ty vlasy.

Vojmír jede к moři za čápy, letícími od Dunaje, přijede к městu, kde marně žádá pití, celý rok téměř neviděli vody, snad se Perun na ně hněvá. Čápi i „Vojmír berou se dál, Vojmír přijede к hoře u moře, na níž je chrám Zivěn V něm obětují panny, ale jeden stařec prosí bohyni, aby jeho němé dceři navrátila řeč. Vojmír přijede к moři, zlý obr přívozník s ohromnou černou třípatrovou lodí svolí jej převézt, dá-li mu svého koně a zeptá-li se velikána Zlatohlavce, jak by unikl převoz-nictví. Vypravuje o ukrutnostech, jež páchal, za tři dny a noci doveze Vojmíra к holému skalisku, zakotví, a na své hlavě jej zdvihne až na vrch hory, kde sídlí obr, sám skryje se v jeskyni, kde požírá čápy, žáby a ještěry. Večer přijde z lovu horský obr, vysoký jako věž, dýchá