koně, vyleze na skálu к jeskyni, u vchodu je baba, hrozí mu, že jej pták zahubí. Čestmír jí vylíčí, co hledá, baba jej schová do díry a zakryje roštím. Od moře se rozsvítí, pták letí: na míli cesty slyšet třepot křídel, rozšlapává kořeny stromů, peří jeho jedno slunce, a hlava nad všechny mudrce. Pták čichá člověčinu. Jeho matka jej oslovuje „Hvězdo mořská", chlácholí jej, pták ještě dvakrát čichá, ale baba praví, že měl asi chutnou pečeni, která mu dosud voní. Pták se nají a jde na hnízdo spät. Baba lehne vedle něho, vytrhne mu pero z křídla. Pták zuří, baba se vymlouvá, že měla zlý sen, chytila se ho za křídlo. Zdálo se jí o městě se studnou. Pták praví, že lidé tam přestali ctít bohy, za to jim bohové dali do studny pavouka. Třeba u studně bohům obětovat a pavouka zabit. Při druhém peru pták opět zuří, baba se vymlouvá na sen o městě s jabloní. Princezna měla s panošem dítě, zakopala je pod svatý strom. Panoše třeba propustit z vězení, oddat s princeznou, dítě vykopat. Při třetím peru chytí pták babu zlostí za krk, baba se vymlouvá na sen o čertu: čert má vyskočit první z loďky na břeh, říci převáženému: ty zůstaň na moři, já zůstanu na zemi. Ráno se pták nasnídá, v jde do lesa na lov.

Čestmír odepře čertu odpověď, dokud jej nepřeveze, pak mu dá teprv radu, vsedne na koně a jede dál. Pomůže v městě uschlého stromu, dostane koně, sluhu a poklady, pomůže i v městě bezvodém a je obdarován. Doma dostane Svatavu a stane se obchodníkem.

d) Povídka sbírky Škultétyho a Dobšinského, jsouc složena z textů dvou sběratelů třetím, redaktorem, nedává záruky pro dějovou kostru, ale má takové podrobnosti výpravy, že ji vylučují z ostatních textových skupin. Uvod o m lencích, zámožné dívce a chudém hochovi srovnává se s ostatními úvody toho druhu, a výprava má týž cíl, jako ve skupině e): tři pera z draka, z níž má také převážející babu, místo převozníka. Převoz je v úvodu (jako u Erbena) s odchylnou otázkou. Pak následují dvě srážející se skály, motiv v českých versích jedinečný, nato teprve schnoucí strom, nemocná princezna a konečně unesená princezna, v češtině rovněž jedinkrát (jen v Kuldově č. 101 je narážka, mimo to tisk). Janko potom opět jede přes moře na lodi na jiný svět, kde sídlí bůh větrů. (Výzdoba podezřele rozvitá.) I vítr jako vládce jiného světa je v češtině jedinečný, ač jinak pobyt u něho se neodchyluje od ostatních (žena, skrýš, trhání vlasů, sny). Rozluštění otázek obvyklé, přidáno jest jen vysvobození princezny (obdobně jen v tisku „Zlatý strom" etc.). Zakončení, v němž rek po návratu nejprve se nedá poznat a vystupuje jako pán, připomíná skupinu f) (o cestě s otázkou к slunci), kde jest pravidelnější. Kouzelná moc zlatých per vyškytá se jinde jen v tisku o Rybrcolovi.

Aug. H. Škultétyho a Pavla Dobšinského Slovenské povesti. Druhé vydanie. Vydáva Karol Salva. V Ružomberku, seš. 6, 1891 (163). Text psaný Pavlem Dobšinským podle Aurela Piecha z Liptova a Medved-ského z Oravy.

Lakomý, bohatý hospodský má dceru, která si ráda hraje s chlapcem chudého souseda. Hospodský zpočátku toho nedbá, pak to dceři zakazuje, ale marně. Hospodský vyzve souseda, aby dal Janka na kupectví, slibuje, že to zařídí a Janka do města doveze. Janko dostane od dívky