B. M. Kulda: Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry. Praha. 1874. I. 41 (204). Z Valašska. „O chovanci královském."

Králova dcera je vychována s chudým chovancem, hrají si spolu, až dorostou. Princezna si chce vzít chovance, ale král nechce, poněvadž chovanec nemá erbu. Posílá ho do světa, aby si zasloužil erb, aby přinesl buď 3 vlasy ze Sybilly, která se točí nad babylonskou věží, nebo 3 pérka z mořského patose. Chovanec jde к mo skému patošovi.

Přijde do království u moře, vykládá, kam jde, lidé ho prosí, aby poprosil patose, aby jim neškodil tak, že nemají vody.

Přijde к jinému království u moře, vyloží kan jde, vedou ho ke králi, král jej prosí, aby se zeptal patose, jak pomoci dvéma princeznám, proměněným v kamenné sloupy.

Potřetí přijde do království u moře, kde se nerodí oblí. Vyloží kam jde, lidé ho prosí aby se vyptal patose na pomoc. Všudy mu slibují odměnu.

Přijede к přívozu, čarodějnice, jež převáží, mu hrozí, že musí u ní zůstat na věky. Chovanec jí dá dar, baba ho převeze к druhé čarodějnici. I ta si ho chce nechat, ale za dar ho převeze к třetí čarodějnici. Ta se již na něj těší, ale za dar ho převeze, když jí slíbí, že se zeptá patose, jak dlouho ho bude musit ještě dvakrát denně převaž _t.

Chovanec dojde do patošova zámku, spatří tam patošovu ženu, která ho lituje, že ho její pán sežere. Chovanec jí vyloží, čeho má potřebí, baba ho pod lůžkem zavalí novopečeným chlebem, aby ho patos neucítil.

Patos, drak, přiletí, cítí mladíka, chce ho sežrat. Zena mu namlouvá, že se nalokal venku lidského vzduchu, ukonejší ho, až usne. Vytrhne mu pero, hodí je pod lůžko. Drakovi vykládá, že přišli lidé (!), jimž zkazil vo iu a prosili o radu. Drak radí, aby udeřili lískovým prutem třikrát o skalu. Při druhém peru vykládá žena, že přišli lidé od zkamenělých princezek. Drak radí, aby jim dvěma lískovými pruty pod koleny vybili. Při třetím peru vykládá žena o poslech z neúrodného království, drak radí vpichnout tři lískové pruty do země, z prostředního udělat kfížek (!). Ale žena třetí pero jen natrhla. Vytrhne je docela, drak řve zlostí, žena vykládá, že přišla ta přívoznice Drak praví, že bude převážet až do soudného dne. Ráno paloš píi snídaní opět cítí člověka, ale dá se uklidnit a odletí, jak činí denně.

Chovanec jede zpět, čarodějnici slíbí odpověď, až ho převeze ořeš celé moře. Na břehu vsedne na koně, odjede s vojáky a pak jí odpoví. Čarodějnice zbouří moře a spláchne vojáky, ale chovanec ujede. V prvním městě dostane za pomoc dvě setniny vojska, v druhém rovněž tak, v třetím tři setniny. Táhne s vojskem domů, žádá krále, aby mu poslal svého chovance, hrozí válkou. Král se mu přijde se ženou kleče pokořit, vykládá, kam chovance poslal, chovanec se mu dá poznati, pak je svatba.

В. M. Kulda: Moravské národní pohádky, pověsti, obyče:e a pověry. Praha. 1874. II. 101. (132) „Hloupý Jan a jeho kůň." Z Valašska.

(Nejmladší z tří selských synů, Jan, jde s bratry do světa, bratří mu ujedou. Jan najde radícího koně, jede do světa, cestou sebere proti vůli koně zlatou podkovu, lebku se zlatými vlasy, přijede ke králi, slouží