Chránenec osudu je zkomolen: počína žertem o šibalovi, jenž domněle teplým oděvem napálí pána; pán z pcmsty jej pošle s úkladným listem k své ženě. List je změněn cestou náhodně (studenty nebo samým poslem).

Výprava se koná výslovně na onen svět, do pekla k Luciperovi (pro 3 vlasy) městy uschlého stromu a studny ('i Košína nejprve městem nemocné princezny) к převozu přes moře. Pobyt u Lucipera neliší se od běžného popisu (baba, úkryt, předstírání snů), odpovědi jsou běžné: žába v studni, dítě pod stromem (Bayer) nebo červ u kořene (Košín), někdy jsou prostě oslabeny.

Ojedinělý je u Košína čert na břehu, držící mlýnský kámen, jenž přenáší reka přes moře, zeptá-li se, jak si má od kamene pomoci, Luciper radí odevzdat kámen jinému. v Tchán rekův na konci jde z lakoty do pekla a musí držet kámen. Cert ten je postava hříšníka z buddhisti-ckých zásvětí (L. Scherman: Materiálen zur Geschichte der Indischen Visionsliteratur, Lpz. 1892). Kupec Mäitrakanyaka po ztroskotání lodi projde pěti městy, v nichž hýří s krásnými dívkami, až dojde к železnému městu, před nímž muž drží na hlavě točící se žhavé kolo. Kolo přeskočí na kupcovu hlavu. Má tam stát 66.000 let (pro neucti-vost к matce), ale je osvobozen, když se rozhodne trpět věčně, aby jiný pak nebyl trápen. Zlý kupec Mittavindaka po ztroskotání lodi projde čtyřmi ostrovy, kde hýří s krásnými ženami —" jež však jen 7 dní žijí v rozkoši a 7 dní pak jsou mučeny. Dojde к pekelnému městu, jež se mu však zdá být rájem, vidí muže se žhavým kolem na hlavě, myslí že je to král s lotosovým věncem — přeje si lotos, a kolo mu tříští hlavu. Zůstane tam na věky s točícím se kolem na hlavě.

F. Bayer: Valašské národní pohádky. (Komenský sv. XVI.). Olomúcl. 1875. 28 (92). „O jednom vojákovi, co šel do pekla."

Voják za trest je 14 dní kuchařem, desátník s ním chodí nakupovat. Prchne mu, jezdci jej marně stíhají, přepluje přes vodu do cizí země. V hospodě se ohlásí, že je sběh, dají mu tlouci kamení na silnici, dostává tři dvacítky denně. Propije všechno, o vánocích nemá než lehkou kytlici proti mrazu, ale píská si při práci. Po cestě jede pán v bundě, diví se vojákovi, voják praví, že v jeho kytlici je horko. Pán mu nabízí výměnou bundu, voják nechce, až pán přidá 10 zl. Voják jde do hospody, poví to hospodskému, hospodský mu radí vylézt na pec a třást se jakoby zimou. Pán přijde do hospody, zuří, ale hospodský tvrdí, že voják bez kytlice se třese zimou na peci, že smlouva prý platí. Pán napíše list domů, aby posla ve sklepě tajně zabili a pošle vojáka s listem, prý pro novou bundu. Voják v městě se napřed opije, padne do příkopu a spí. Psaní mu vypadne. Tři studenti psaní najdou a přečtou. Napíšou jiné, aby poslovi byla dána hned dcera toho pána za ženu. Voják se probudí, dodá psaní, obě dcery kupcovy se hádají o ženicha, vezme si ho tą starší. Voják prodává v krámě, pán se vrátí, najde jej v krámě, zuří. Zena mu ukáže psaní. Kupec pošle zetě, prý na zkušenou, do pekla к Luciperovi pro tři zlaté vlasy.

Voják přijde cestou ke královskému dvoru, král, když se dozví kam jde, prosí, aby se zeptal, proč mu usychá stříbrokvětý, zlatoplodý strom, jehož listy uzdravovaly — slibuje odměnu.