Ryba žádá odpověď, ještě uprostřed moře hrozí, že ho zvrhne, neřekne-li jí, co řeklo slunce, ale přenese jej. Popelvár odběhne a sdělí jí radu. Ryba vyšlehne ocasem vodu, až sahá Popelvárovi po pás, ale nedostane se к němu.

Popelvár jde nyní proti slunci, pomůže slepému královi, dostane půl království, ale spěchá domů. Slyší zvonit, kostel je otevřen, ptá se, lidé se mu smějí, že neví o svatbě princezny. Oblékne se do sluníčkových šatů a sedne si do první stolice u oltáře. Svatba přijde, nevěsta pozná Popelvára a běží к němu. Král si Popelvára zavolá, dozví se odpověď, dětem požehná.

Němcová nazývá hocha „Mešká", princezna sluje „Mara".

В. Němcová: Slovenské pohádky a pověsti, Praha 1908. (Sebrané spisy VII.) 13 (105). „Cesta k S'unci а к Měsíci."

Vlastní sbírka Němcové. Povídku vyprávěl jí nějaký známý Slovák, patrně dřevorubec z Trenčínské stolice r. 1855 za jejího pobytu na Slovensku v stolici Zvolenské. Povídka vyprávěna je stylem autorčiným.

Janík, syn chudého bači, má se rád s Hanuškou, dcerou bohatého zemana. Řekne o ní jejímu otci.

Otec mu slíbí dceru i jmění, půjde-Ii se zeptat slunce, proč nesvítí a nehřeje v noci jako ve dne a měsíce proč nehřeje(?) a nesvítí ve dne jako v noci, a přinese-li odpověď. Slíbí se zeptat.

Janík jde, přenocuje v osamělém hradu, vypravuje, kam jde. Pán jej prosí, aby se zeptal slunce, proč jejich hruška, jež dávala nejsladší ovoce, několik let už nerodí.

Na další cestě přijde do vsi, kde je nouze o vodu. Je žádán, aby se zeptal slunce, proč jejich dobrá studně už nedává vody. Slíbí se zeptat.

Dojde к slunci, jež právě vychází, prosí, aby počkalo(I), chce se ptát. Slunce netrpělivě na něj volá, že spěchá. Na první otázku odpovídá, že by země shořela, kdyby i v noci svítilo; s druhými dvěma otázkami odkáže Janíka na bratra měsíčka a rychle odchází.

Janík jde dál, setká se s měsícem, volá naň, měsíc spěchá. Na první otázku, proč nesvítí i ve dne, praví, že by pak nebylo úrody, na druhou, proč nehřeje, že za to dává rosu. O hrušce praví, že viděl, jak pánova dcera své dítě pod hruškou zakopala a proto hruška nerodí. Dítě třeba vykopat, panně zavinout hlavu (na znamení, že není již pannou). O studni praví, že na prameni je križla a pod ní velká žába, která vodu kalí. Križlu třeba vylomit, žábu zabít.

Janík na zpáteční cestě poradí v bezvodé vsi a je bohatě obdarován. Poradí v hradu, dostane dary a koníka.

Vrátí se domů, zeman se mrzí, myslil, že slunce Janíka sežehne. Ale musí mu dát dceru.

Text otiskuje slovensky P. Dobšinský: Prostonár. sloven, povesti. Turč. sv. Martin seš. 7. 1882 (26).

h) Lidový tisk český má povídku počínající nerovnými milenci a pokračující výpravou, která se od ostatních liší nápadnými změnami. Hoch jede po moři к ostrovu bez vody, pak к ostrovu uschlého stromu, pak do země zaklené hory pro princeznu unesenou čarodějem (Skul-téty-Dobšinský). Pobyt čaroděje a vysvobození dívky připomíná po-