líčí, jak se mívalo u matky a jak je týrá macecha. Přechod к závěru tvoří (v některých var.) ještě rozmluva s otcem.

Četné jsou varianty moravské. Sušil ve sbírce z r. 1840 str. 4 č. 10 otiskl text [l]9), který svým zněním blíží se písním českým, ale je neúplný. Epický začátek i závěr chybějí, zlomek počíná se rozmluvou s otcem a končí se líčením útrap. V konečném vydání Sušil otiskl vedle 4 var. úplných jeden počátek a závěry 4 var. — celkem tedy máme 10 textů moravských (z nich 4 úplné, 6 neúplných). Většina moravských zápisů zřejmě se liší od typu českého. Nalézám jen jeden text [2] (str 161) s charakteristickým začátkem „Osiřelo dítě", který též dalším, provedením blíží se var. českým. Také tu je stručný exposiční dialog s otcem, pak rozmluva s matkou, pohříchu však vydavatel závěru nepodal. Ve dvou zápisech (str. 159—60) máme zcela jiný epický rámec: „Sirotka" šla hledat matku. Potkal ji „stařeček přestárý" (patrně Bůh], ptá se děvčete, kam jde; radí pak, aby si ulomilo proutek a švihlo na hrob. Také rozmluva s macechou jinak se rozvíjí. Sirotka prosí, aby si ji matka vzala a na otázky matčiny, co by v hrobě dělala, co by jedla a pila,' odpovídá, že by ráno říkala růženec, jedla písek, zapíjela rosičkou; Antithese (česání, krájení chleba, mytí atd.) chybějí. Dítě přijde domů, mace--cha jím surově smýkne za pec. Otec se vrátí z kostela, ptá se, proč ho Anička nevítá. Závěr: Přišli dva andělé, odnesli sirotka do nebe, dva ďáblové popadli macechu. Tu máme tedy zpracování rázu legendárního': Bůh sám zastane se siroty, pošle pro ni anděly a ďábly pro macechu [3]. Var. [4] otištěný na str. 159—60 jest podrobnější. Začátek se shoduje v důležitých rysech s předešlým, (Bůh, proutek), ale pak následují žaloby sirotkovy (antithese) a ještě otázky matčiny (co by dítě dělalo v hrobě atd.); v závěru jsou verše upomínající na E1 (sl. 26.); dítě umírá doma. Zápis na str. 160 [5] má počátek legendární (setkání s Bohem); dítě dovolá se matky pláčem; v rozmluvě s matkou vedle obvyklých žalob (chléb atd.) jsou ještě otázky matčiny, kam dítě dalo .košulku,' ,letničku' .šátečku' — macecha vše pobrala. Závěr jako v českých textech skupiny a). Var. str. 161 [6]: Začátek rozvleklý: předně rozhovor s hrobařem, pak anděl ukáže hrob. Rozmluva s matkou, žaloby (chléb, košilka, oblékání atd.). Závěr blíží se české skupině c) s tím rozdílem, že matka utrhne hlavu muži i maceše. Mezi závěry otištěnými na str. 162 nalézám jeden [7] shodný s českou skupinou d), dva blíží se zakončení legendárnímu [8—9] (,zlí se spropadali' a ve druhém zlomku „hned macechu čert vzal"), čtvrtý závěr [10] je smírný: dítě vypravuje doma, že žalovalo matce, macecha dá mu pomazánku „a víc ho nebila".

Slezský var. (Č. Lid XIV 293) není sice úplný, ale náleží к typu označenému nahoře čís. 3. Podobně též zápis slovens ký (Sborník Mat. Slov. II. 91 č. 13): Bůh, — proutek, — otázky, co by dítě dělalo v hrobě, — žaloby (mytí, česání atd.), — andělé, ďáblové. — Vedle této verse veršované jest u Dobšinského (Prostonár. slov. pov., seš. 1. str. 89) prosaické vypravování o „Sirotě", které se některými rysy blíží písním moravským a var. slovenskému: Otec, matka, bratr i sestra