zemřeli, a Hanka zůstane sama s macechou, která jí zle trápí (dává jí msto mouky popel, místo kaše písek, místo chleba kámen). Následuje selkání se žebrákem, proutkem má švihnouti na hroby rodičů a sourozenců; vyvolá matku, ta ji obejme a země je zasype. Možná, že tato verse jest jen prosaickou parafrasí písně.

Shledali jsme, že na území československém látka o útrapách a smrti sirotkově jest rozšířena ve zpracování dvojím: baladickém a legendárním. Konečný text Erbenův a zápis Sušilův čís. 3 lze považovati za určitě vyhraněné představitele obojí skupiny, jež se liší epickým rámcem i podrobnostmi v dialogu s matkou. Na území moravském se obé skupiny stýkají a tím si vysvětlujeme rozmanitost moravských variantů. Třeba zjistiti, jaký jest vztah našich zpracování к versím oblastí okolních.

V lidové poesii západoevropké, především v bohatém ložisku baladických látek, v oblasti severské, nechybí ovšem ani látka o sirotkovi. Grundtvig (Danmarks gamle Volkev. 2, str. 470 nsl.) sebral četné varianty, jejichž ráz můžeme poznati z několika překladů německých.

Srovn. P. J. Willatzen, Altisländische Volksballaden atd., str. 56, R. Warrehś, Germanische Volkslieder der Vorzeit, sv. IL, č. 30. var. dánský;"') sv. L č. 40. var. švédsky; srovn. ještě W. Grimm, Altdänische Heldenlieder, str. 148, Unland, Schriften, sv. VII., 419 nsl., sv. VIII., 459 a Köhler, KL Schriften, III., 584; vlámský text značně odchylný otiskli Erk-Böhme, Liederhort, L, 609 (202 c). Severské verse liší se několika podstatnými rysy od písní československých: Matka zemřela, otec oženil se po druhé, ale macecha utiskuje sirotky; nedává jim piva ani chleba, vzala jim pěkné podušky po matce, vzala jim veliké voskovice a nechává je v tmavé jizbě atd. Pláč dětí vyvolá matku z hrobu (v některých var. matka si vyprosí od Boha dovolení, aby směla navštíviti dšti); přijde do svého bývalého domu, rozmlouvá s dětmi, přesvědčuje se, že je jim-zle, sejde se s mužem i macechou a hrozí jim pomstou. Macecha slibuje, že bude na děti laskavější.

Dvojí široce rozvětvený motiv jest základem všech těchto balad: 1) pláč příbuzných vyvolává mrtvé, 2) vítězná síla mateřské lásky proniká i přes propasti smrti a hrobu. V pověstech, pohádkách, pověrách i písních všech národů i dob nalézáme ohlasy těchto představ,11) které jsou též základem naší písně o sirotkovi. Ö vztahu versí severských к našim lze říci tolik: základní motiv je společný, ale v podrobnostech zpracování — a ty právě jsou nejdůležitější — jsou podstatné rozdíly. V jednom var. Sušilově (č. 10) sice jest také závěr smírný, v jiném textu moravském (č. 6) matka vytýká otci, proč dětem ubližuje, avšak tyto shody přirozeně vyplývají z obdobného motivu základního, naopak by'o by podivno, kdybychom mezi četnými obměnami závěru nenašli vůbec zakončení smírného. Proti Těmto souhlasným rysům všeobecným stojí četné odlišné detaily (na př. v našich písních dítě mluví s matkou