na hřbitově a matka v některých textech slibuje, že přijde; srovn. též podrobnosti v žalobách sirotkových atd.).

Pro otázku o vzájemném poměru písní severských к našim není bez významu, že v německé lidové písni tato látka, pokud vím, nebyla zpracována baladicky. Erk-Böhme (Liederhort, I,, 608 nsl. č. 202 b, 202 d) uvádějí stručné texty rázu lyrického: dcera naříká, že je opuštěna, ptá se, kdo ji bude oblékati, kdo jí zaplete vlasy, kdo ji polaská vlídným slovem? Matka z hrobu odpovídá: jiná matka ji obleče a učeše, jinoch potěší laskavým slovem. (Var. č. 202 b.) V druhém var. (202 d) matka utěšuje dceru, aby měla strpení, smrt si ji vezme. I jiné var. německé12) liší se úplně od našich, hlavně tím, že v nich převládá živel lyrický a že se o strastech sirotkových téměř ani nemluví. Shoda jest vlastně jen v základní představě, a ta jest, jak bylo ukázáno, všelidská. Jediný variant německý blíží se našim, totiž text otištěný v Meinertově sbírce lidových písní z Kravařska (č. 47). (Otisk dialekt, zápisu u Mittlera, Deutsche Volkslieder č. 342; Erk, Liederh., I., 202a podal překlad ve spisovné němčině.) Var. Meinertův je z"ejmě neúplný: sirotek se ptá, kde je matka, kdosi (není zřejmo, zda otec nebo Bůh) ukazuje mu cestu na hřbitov. Dítě rozmlouvá s matkou a prosí, aby tmělo к ní slibujíc, že bude jisti třeba shnilé dřevo a piti kalnou vodu. Pak následují žaloby na macechu (chléb, košilka, česání), ale závěr chybí. Jak patrno, var. Meinertův blíží se var. moravským (typu legendového) zejména charakteristickými otázkami (co by dítě jedlo atd.) a pak detaily v lícení útrap sirotkových (srovn. na př. var. Sušilův č. 3. a 4.). Tu jest závislost nepochybná, připomínám však, že Meinertův zlomek nemá obdoby v německé písni, že jest zcela ojedinělý; ostatně o zápisech Meinertových a jejich poměru ku písní n českým podrobněji pojednám v další studii věnované rozboru balady o dívce zakleté ve strom, zde jen poznamenávám, že shoda jediného (neúplného) textu německého s písněmi moravskými nemůže býti sama o sobě důkazem, že moravská zpracování jsou ohlasy písní ně.necké. Vysvitne to z dalš ho rozboru.

Varianty lužické (Haupt-S.noleř, Pjesnički I., 155 č. 132 var. hornolužický; nepatrně odchylný zapis v Časop. Mac. Serbs. 1883, str. 3, č. 1; var. dolnolužický Pjesničid, П., 90) jsou z.'ejmí typu legendového a jejich souvislost s maravskými nepochybná. Např. začátek var. Pjesn., I., č. 132 „Wyjśła, wyjśła syrotka, swoju maćś'- domoj 'ladać", shoduje se s prvni strofou var. Sušilova č. 3.: „Šla sirotka hledať svojí mamuličk/". Také v lužické písni čteme o sirotce, „zetkal je j u jedyn muž tajki stary šjedžiwy" — srovn. v moravské písni (ibid.) „potkal ju stařeček, stařeček přestary". Také v lužické písni stařeček radí dítěti, aby šlo na hřbitov a třikrát zavolalo — srovn. Suš. var. č. 5. V lužické písni následuje dialog, t. j. žaloby sirotkovy (bití, nadávky), prosba, aby se matka vrátila, matka vysvětluje, že má na očích drobnou hlínu, na srdci kámen, na nohou drn — srovn. u Sušila č. 6: